III.ÚS 548/02
V PLATNOSTI- KS Praha 30 Co 3/2001-164
- NS 20 Cdo 1883/2001
- ÚS III.ÚS 548/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost se týkala odmítnutí dovolání jako opožděného, přičemž stěžovatelka tvrdila porušení práv z článků 2 odst. 2, 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost odmítnuta, je-li zjevně neopodstatněná. Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v souladu s občanským soudním řádem, a to jak v období před, tak po 1. lednu 2001.
Rubrum
III. ÚS 548/02 Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelky I. P., zastoupené Mgr. R. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2002, č. j. 20 Cdo 1883/2001-210, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení usnesení č. j. 20 Cdo 1883/2001-210, jímž Nejvyšší soud ČR dne 26. června 2002 odmítl jako opožděné dovolání, které podala proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001, č. j. 30 Co 3/2001-164. Vyslovila přesvědčení, že ústavní stížností napadeným usnesením byla porušena její práva, zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 2 Ústavy, když označený soud při určení lhůty k podání dovolání nepostupoval správně, tj. v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. O odmítnutí dovolání pro jeho opožděné podání bylo rozhodnuto v souladu s § 240 odst. 1 obč. soudního řádu ve znění účinném do 1. ledna 2001 - pokud jde o délku lhůty k podání dovolání, když rozhodnutí soudu I. stupně ve věci bylo vydáno 30. června 2000 a v souladu s § 46 odst. 2 obč. soudního řádu, ve znění účinném po 1. lednu 2001 - pokud jde o určení dne doručení uložené zásilky, kterou nebylo možno nezastiženému stěžovateli doručit dne 31. ledna 2001 (bod 15 a 17 části dvanácté, hlavy první zák. č. 30/2000 Sb.). Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na toto rozhodnutí nebyla již stěžovatelka vyzývána k odstranění vady plné moci, jejíž obsah nebyl v souladu s § 31 cit. zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.