III.ÚS 553/09
V PLATNOSTI- MS Praha 46 T 14/2008-376
- VS Praha 8 To 134/2008
- ÚS III.ÚS 553/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností dovolání, které je příslušným prostředkem k ochraně jeho práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož ústavní stížnost není přípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny jiné procesní prostředky. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby nejprve byly využity vnitřní soudní prostředky před podáním ústavní stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Zejdou, advokátem v Praze 10, Murmanská 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008 č. j. 46 T 14/2008-376 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. 8 To 134/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 5. 3. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Má za to, že byly porušeny čl. 2 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil kopii druhostupňového rozhodnutí, ze kterého se podává, že stěžovatel byl prvostupňovým rozsudkem uznán vinným trestným činem vraždy dle § 219 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Odvolání stěžovatele druhostupňový soud zamítl a poučil stěžovatele o možnosti podat dovolání z dovolacích důvodů dle § 265b trestního řádu. Dotazem u Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil (č. l. 12 spisu Ústavního soudu), že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností také dovolání. Z kopie tohoto dovolání, kterou si Ústavní soud vyžádal od prvostupňového soudu, se podává, že stěžovatel v dovolání vznáší tytéž námitky jako v ústavní stížnosti. Na základě zjištěných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností také dovolání. V současnosti tak probíhají paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatel může domáhat svých práv. Pro ústavní stížnost však platí zásada subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud proto postupoval dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2009 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.