Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 556/04

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2004-10-14 · odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c) odmítnuto - pro 2b · ECLI:CZ:US:2004:3.US.556.04

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl návrh na zrušení nařízení vlády o výši dalšího platu zaměstnanců ve veřejných službách. Návrh byl považován za podaný osobou neoprávněnou, protože nebyl spojen s rozhodnutím orgánu veřejné moci. Soud se opřel o § 74 zákona o Ústavním soudu, podle něhož není návrh na zrušení právního předpisu přípustný bez přímého zásahu do ústavně zaručených práv. Rozhodnutí bylo vydáno jako usnesení, proti němu není odvolání přípustné.

Rubrum

III. ÚS 556/04 Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu navrhovatelky Mgr. J. T., na zrušení nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, označeným jako ústavní stížnost proti rozhodnutí Vlády České republiky o nesplnění veřejného příslibu obsaženého v Programovém prohlášení vlády ČR z roku 2002 část 6.

3. Vzdělávání, se navrhovatelka s poukazem na čl. 28 Listiny základních práv a svobod a na § 34, § 35 odst. 2 a § 851 obč. zák. domáhala, aby Ústavní soud přijal nález, jímž zruší nařízení vlády č. 140/2004 Sb. Podle petitu ústavní stížnosti návrh na zrušení uvedeného nařízení vlády není podán v souvislosti s rozhodnutím ani v souvislosti s jiným zásahem orgánu veřejné moci. Jinými slovy řečeno, navrhovatelka tvrdí, že zásah orgánu veřejné moci spočívá v přijetí předmětného nařízení vlády. Proto bylo nutno navrhovatelčinu "ústavní stížnost" posoudit jako návrh na zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení [čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR]. K podání posléze zmíněného návrhu by však byla navrhovatelka legitimována toliko tehdy, kdyby aplikací inkriminovaného nařízení (jeho části) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která by přímo zasáhla do sféry ústavně zaručených práv navrhovatelky ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci - § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), a jestliže by takový návrh byl podán spolu s ní (§ 74 zákona o Ústavním soudu). Uvedený nedostatek nelze zhojit ani postupem podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; toto ustanovení totiž dopadá na zcela jiné procesní situace (nevyčerpání opravných prostředků). Takto stanoveným podmínkám návrh navrhovatelky nevyhovuje a tato sama za vyložených okolností k podání samostatného návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu legitimována není (§ 74 zákona o Ústavním soudu). Podání navrhovatelky bylo tudíž posouzeno jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu] a jako takový jej proto Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu], aniž by se jevilo účelné vyzývat navrhovatelku k odstranění vady jejího podání, spočívající v absenci právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 14. října 2004

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.