III.ÚS 557/04
V PLATNOSTI- KS Ostrava 24 Az 664/2003-28
- NSS 7 Azs 83/2004-53
- ÚS 7 Azs 83/2004-53
- ÚS III.ÚS 557/04
Citované zákony (5)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. V. L., právně zastoupeného Mgr. P. V., advokátem proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 7 Azs 83/2004-53, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, ta k t o: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 9. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 7 Azs 83/2004-53, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13. 7. 2001, č. j. OAM-505/VL-01-P07-2000, nebyl stěžovateli podle ust. § 12, §13 odst. 1, 2 a § 14 zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. § 91 cit. zákona, neboť bylo prokázáno, že stěžovatel podal žádost o azyl z důvodu legalizace pobytu na území České republiky. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, o kterém rozhodl ministr vnitra dne 26. 8. 2002, č. j. OAM-1821/AŘ-2002, tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl. Proti rozhodnutí ministra vnitra podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 1. 2004, č. j. 24 Az 664/2003-28, zamítl. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 7 Azs 83/2004-53, pak byla podle ust. § 110 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), zamítnuta rovněž kasační stížnost stěžovatele proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že postupem rozhodujících orgánů bylo porušeno jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel uvádí, že se domáhal svého práva postupem nejprve podle zák. č. 71/1967 Sb., a následně dle zák. č. 150/2002 Sb. Oba tyto předpisy stanoví postup, jakým má státní orgán postupovat, předpokládaný v čl. 36 odst. 1 Listiny, kdy ovšem tento postup byl porušen. Konkrétně se stěžovatel dovolává porušení ust. § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 zák. č. 71/1967 Sb., a následně porušení ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zák. č. 150/2002 Sb., která nereflektoval ve svém rozhodnutí ani Nejvyšší správní soud. Porušená ustanovení, uvádí stěžovatel, mají zejména sloužit k zajištění ústavnosti konkrétního procesu, a tak v plné míře poskytovat účastníku právo zajištěné čl. 36 Listiny. Vzhledem k tomu, že právní důsledky neudělení azylu by pro stěžovatele mohly znamenat nenahraditelnou újmu, spočívající v povinnosti vrátit se na území státu, kde byl pronásledován, a přiznání odkladného účinku se nedotkne práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem, navrhl dále stěžovatel přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zaujal stanovisko, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy, a proto nespadá do jeho pravomoci postup a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat a zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, nepostupují-li obecné soudy v souladu s Listinou, zejm. s ustanoveními hlavy páté, a svým postupem a rozhodnutím porušují právo na spravedlivý proces, či jiná ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že námitky stěžovatele nemohou podstatu, a tedy ani ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a to především z toho důvodu, že ústavní stížnost má pouze obecný charakter a neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých stěžovatel porušení svých ústavně zaručených základních práv dovozuje. Ústavní soud podotýká, že z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo, zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými procesními ustanoveními, respektují příslušná procesní ustanovení, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Z hlediska namítaného porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud opakovaně konstatoval, že čl. 36 Listiny zakotvuje možnost (právo) domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Soudy jsou přitom povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci. Procesně právní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu. Z obecného pohledu je třeba si pak uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Jinými slovy, každému, a tedy i stěžovateli, je zaručeno právo, aby jeho věc byla projednána před soudem, avšak není zaručeno právo na úspěch v řízení před soudem. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy. Pouze z té skutečnosti, že obecný soud zaujímá v projednávané věci jiný právní názor než stěžovatel, nelze dovodit porušení práva na spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého ústavní stížností napadeného rozsudku ze dne 14. 7. 2004, č. j. 7 Azs 83/2004-53, konstatoval, že rozhodnutí krajského soudu přezkoumal v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 cit. ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech v odůvodnění svého rozhodnutí uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s., zamítl. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek stěžovatelem namítané porušení čl. 36 Listiny, či jiných ústavně zaručených práv nebo svobod, a proto posoudil podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Za této procesní situace, kdy Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení, se již samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. října 2004 JUDr. Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.