III.ÚS 563/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. M., zastoupené JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem, advokátem se sídlem Nad Šárkou 766/58, Praha 6, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2025, č. j. 101 Co 279/2025 a 101 Co 280/2025-462, a proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 29. května 2025, č. j. 42 P 60/2024-370, v rozsahu, ve kterém byl odvolacím soudem potvrzen, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení, nezletilé E. J. a nezletilého J. P., J. J. a J. P., jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obecné soudy v této věci rozhodovaly o úpravě péče o dva nezletilé polorodé sourozence - desetileté E. a šestiletém J. Matkou obou nezletilých je stěžovatelka (dále také jako "matka"), každý z nezletilých má odlišného otce, oba jsou vedlejšími účastníky.

2. Otcové se uzavřením dohody v roce 2023 (odsouhlasené soudem) vzdali výlučné péče o nezletilé, o které tedy pečovala matka. V březnu 2024 bylo Okresním soudem v Kladně (dále jen "okresní soud") zahájeno řízení o změně úpravy poměrů nezletilých z úřední povinnosti, v němž byla vydána předběžná opatření, kterými byli nezletilí zatímně svěřeni do péče svých otců a byl jim určen styk s matkou. Ve věci samé rozhodl okresní soud v květnu 2025 nyní napadeným rozsudkem.

3. Nezletilou E. okresní soud svěřil do péče jejího otce, určil, že stěžovatelka je povinna přispívat na její výživu částkou 2 500 Kč měsíčně a zaplatit k rukám otce dluh na výživném v celkové výši 29 500 Kč prostřednictvím měsíčních splátek po 500 Kč. Soud rovněž upravil styk matky s nezletilou tak, že ode dne vykonatelnosti rozsudku bude probíhat každý sudý týden od soboty 10.00 hodin do neděle 10.00 hodin, od 1. 10. 2025 pak každý sudý týden od pátku 17.00 hodin do neděle 17.00 hodin. Zvlášť byl upraven styk v období školních prázdnin a svátků.

4. Nezletilého J. svěřil okresní soud do péče jeho otce, uložil stěžovatelce povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 2 000 Kč měsíčně a zaplatit k rukám otce dluh na výživném v celkové výši 25 500 Kč prostřednictvím měsíčních splátek po 500 Kč. Dále soud upravil styk matky s nezletilým tak, že ode dne vykonatelnosti rozsudku bude probíhat každý sudý týden od soboty 10.00 hod do neděle do 18.00 hod, od 1. 10. 2025 pak každý sudý týden od pátku 17.00 hod do neděle do 17.00 hod.

5. Bylo stanoveno, že rozsudek je předběžně vykonatelný. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud doplňujícím usnesením tak, že stěžovatelka a každý z otců jsou do tří dnů od právní moci rozsudku povinni uhradit České republice na náhradě nákladů řízení částku jednu třetinu nákladů na vypracování znaleckého posudku, tedy 11 293,30 Kč.

6. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na jednání matky, která na jaře 2024 přemístila děti do X se záměrem zůstat tam trvale, oba otcové vyjádřili vážné pochybnosti o kvalitě její péče (stravování, školní docházka, péče o zdraví). Soud vyšel ze zjištění, že situace nezletilých je po vydání předběžných opatření a přechodu dětí do péče otců stabilizována, obě děti v péči otců prospívají. Na péči se podílejí v určité míře i rodiče obou otců, tj. prarodiče dětí. Oba nezletilí chtějí stávající situaci zachovat, přetrvává u nich obava z nepředvídatelného chování matky, na návštěvy k ní se však těší. Situace matky se rovněž stabilizovala. Soud proto konstatoval, že je namístě postupně vytvářet podmínky pro rozšiřování styku a v případě příznivého vývoje přejít na některou z forem střídavé péče. Znaleckým posudkem byla u matky vyloučena duševní porucha v pravém slova smyslu (tj. psychotické onemocnění, těžké neurotické onemocnění, afektivní porucha, organické postižení mozku či jiné závažné narušení psychických funkcí), nicméně byly zjištěny akcentované osobnostní rysy ve smyslu emočně nezralé, impulzivní osobnosti, které odpovídají znakům emočně nestabilní poruchy osobnosti. Tento typ poruchy může mít vliv na schopnost vytvářet stabilní prostředí pro výchovu dětí, ačkoli nenarušuje schopnost matky chápat své rodičovské povinnosti. Znalec doporučil zachovat kontakt dětí s matkou.

7. Rozsudek okresního soudu napadla stěžovatelka v celém rozsahu odvoláním. Zpochybňovala úplnost zjištění skutkového stavu věci i právní hodnocení. S otci obou nezletilých není možná dohoda, tuto situaci prohlubují prarodiče nezletilých, manipulují děti proti matce. Nezletilí nemají u otců optimální zázemí, jsou v péči prarodičů. Otcové podali odvolání proti doplňujícímu usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jejich povinnosti nahradit státu náklady řízení vynaložené na zpracování znaleckého posudku.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen jako "krajský soud" nebo "odvolací soud") změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích o výživném, ve výrocích upravujících styk nezletilých s matkou a ve výrocích týkajících se náhrady nákladů řízení státu. Ve vztahu k nezletilé dceři nově rozhodl, že matka je oprávněna stýkat se s ní v každém sudém týdnu v sobotu od 10:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli od 10:00 hodin do 18:00 hodin. Ve vztahu k nezletilému synovi určil, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým v každém sudém týdnu v sobotu od 10:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli od 10:00 hodin do 18:00 hodin. Styk s oběma nezletilými tedy změnil tak, že děti u matky nepřespávají. Odvolací soud tak reagoval na přání nezletilých a na zkušenost získanou z navykacího režimu, podle které má přespávání u matky na děti negativní vliv, který se u nich projevuje i somaticky. Pokud jde o náklady státu vynaložené na vypracování znaleckého posudku, změnil odvolací soud rozhodnutí okresního soudu tak, že povinnost k jejich náhradě v plné výši uložil stěžovatelce. Ve zbytku, tedy zejména ve výrocích o péči otců o nezletilé, krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

9. Stěžovatelka navrhla rovněž odložení vykonatelnosti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým jí byla uložena povinnost uhradit na znalečném částku ve výši 33 880 Kč. Ústavní soud stěžovatelce usnesením ze dne 25. 3. 2026 vyhověl a vykonatelnost výroku I v rozsahu písm. g) odložil.

II. Argumentace stěžovatelky

10. Matka napadá ústavní stížností rozsudek krajského soudu a rozsudek okresního soudu v rozsahu, v němž byl krajským soudem potvrzen. K tomuto závěru Ústavní soud dospěl i přesto, že stěžovatelka označila v záhlaví své ústavní stížnosti jako napadené rozhodnutí pouze rozsudek krajského soudu. V závěrečném návrhu se však jednoznačně domáhá též zrušení rozsudku okresního soudu v rozsahu, kterým nebyl změněn rozsudkem krajského soudu. Ústavní soud vychází z takto formulovaného závěrečného návrhu, který též odpovídá i obsahu ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka formuluje své výhrady rovněž proti závěrům rozsudku okresního soudu.

11. Napadenými rozhodnutími podle stěžovatelky došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky zaručených čl. 32 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Došlo rovněž k porušení čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 1 až 3 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

12. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí představují nepřiměřený zásah do jejího rodinného života a rodičovských práv. V řízení, jež předcházela jejich vydání, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Změna péče představuje nejintenzivnější zásah do rodičovských práv, soudy neodůvodnily přesvědčivě, proč nelze dosáhnout ochrany nejlepších zájmů dětí mírnějšími prostředky. Odvolací soud akcentuje zejména události z jara 2024, které měly narušit důvěru nezletilých ke stěžovatelce a znalecký posudek z oboru psychiatrie o osobnostních rysech stěžovatelky. Znalecký posudek však neprokázal přítomnost duševní poruchy, pro kterou by nebyla schopna vyhodnotit své rodičovské povinnosti.

13. Důvody pro změnu rozsahu styku jsou v rozsudku odvolacího soudu formulovány obecně. Soudy byly povinny aktivně činit kroky k obnově a rozvoji vztahu rodiče a dítěte, měly se zabývat perspektivou rozšíření styku. Vyhrocený konflikt s otci nezletilých, jejich neochota děti předávat ke styku, vedou k oslabování vazeb nezletilých ke stěžovatelce.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

15. Ústavní soud na základě obsahu ústavní stížností, jejích příloh a vyžádaného opatrovnického spisu zhodnotil napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

16. K přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje Ústavní soud zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Přezkum Ústavního soudu se soustředí především na to, zda obecné soudy zvážily a vyvážily dotčené oprávněné zájmy, zejména zda byl náležitě zjišťován nejlepší zájem dítěte a za tím účelem shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu řádně a dostatečně odůvodněna (srov. nález ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 1654/17, body 17 a 18). Ústavní soud je tedy povinen zasáhnout pouze tehdy, vybočí-li obecné soudy ve svých rozhodnutích z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem či práva procesní povahy.

17. Základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Je proto v zájmu dítěte, aby se do péče o něj ekvivalentně zapojili oba dostatečně kompetentní rodiče, a to s přihlédnutím ke konkrétní situaci dítěte související s jeho věkem, zdravotním stavem či dalšími okolnostmi na jeho straně. Má-li jeden z rodičů narušené rodičovské kompetence, musí soud hledat míru zapojení takového rodiče do péče o dítě (viz závěry 9. rodinněprávního sympozia, dostupné na https://ja.gov.cz). a) Svěření nezletilých do péče otců 18. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilých, aby byli i nadále v péči svých otců, tedy aby pokračoval status quo nastolený předběžnými opatřeními. Shledal, že děti v péči otců prospívají, svědčí jim rovněž péče prarodičů. Je zřejmé, že situace nezletilých se stabilizovala. Obě děti vyjadřovaly opakovaně přání, aby se aktuální rozložení péče neměnilo (viz sdělení opatrovníka před soudem prvního stupněm na č. l. 347). Pozitivně se změna péče projevila rovněž ve školní docházce a prospěchu nezletilé. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a jeho rozhodnutí potvrdil. Ústavní soud v návaznosti na tuto situaci tedy posuzoval, zda obecné soudy nevybočily z ústavně konformního rámce vhodného rozvržení péče o nezletilé, tedy zda je odchýlení se od výchozího principu rovnocenné péče obecnými soudy řádně odůvodněno a zda se soudy zabývaly náležitě nejlepším zájmem nezletilých.

19. Oba soudy se situací nezletilých zabývaly podrobně a komplexně, vycházely z rozsáhlého dokazování včetně znaleckého posudku zpracovaného k posouzení duševního stavu stěžovatelky. Došlo také k odpovídajícímu zjištění postoje nezletilých soudy obou stupňů (prostřednictvím OSPOD). Z projevů obou nezletilých je evidentní, že vývoj událostí, které vyvrcholily po přestěhování na jaře 2024 na ně silně zapůsobil, je pro ně nyní důležitá předvídatelnost a stabilita, které jim stěžovatelka zřejmě neumí zajistit v míře, kterou potřebují. To je zjevné i ze znaleckého posudku, který sice nepotvrdil, že by matka trpěla duševní chorobou v pravém slova smyslu, odhalil nicméně objektivní překážky ve schopnosti vytvářet stabilní prostředí pro výchovu dětí. Vyplývá z něj však i to, že částečně je možné deficity v rodičovské kompetenci způsobené poruchou osobnosti formovat léčbou, zejména psychoterapeuticky. To vytváří dobrý předpoklad pro to, aby stěžovatelka s odbornou pomocí pracovala na schopnosti vytvářet dětem stabilní zázemí a získávala postupně zpět jejich důvěru.

20. Lze shrnout, že změna péče nevychází ze svévolného hodnocení situace obecnými soudy, ale z objektivních a přesvědčivých důvodů vyplývajících z provedeného dokazování, zejména z nejlepšího zájmu nezletilých.

21. Ačkoliv Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o svěření do péče nezletilých jejich otcům neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená práva, nepřehlédl, že osobní péči o nezletilého J. aktuálně zajišťují v převažující míře jeho prarodiče (rodiče otce). Ze spisové dokumentace včetně vyjádření nezletilého vyplynulo, že nezletilý u nich bydlí, otec za ním dochází (neboť nesdílí společné bydliště s prarodiči nezletilého). Ústavní soud souhlasí s odvolacím soudem v závěru, že rodiče mohou přenést výkon osobní péče v určité míře na prarodiče. Lze též rozumět přenesení vysokého podílu osobní péče o nezletilého na prarodiče v situaci, kdy se otec přizpůsobuje změně nastolené předběžným opatřením či v prvotní fázi po úpravě poměrů ve věci samé. Zároveň však připomíná, že osobní péči o děti je třeba chápat jako součást výkonu rodičovské odpovědnosti, k níž jsou oprávněni a povinni primárně rodiče. Stávající situace tedy nemůže přestavovat definitivní uspořádání, a to už jen z toho důvodu, že napadenými rozhodnutími (vydanými ve věci samé) byl nezletilý svěřen do péče otci, nikoliv prarodičům. Otec je povinen činit veškeré kroky potřebné k převzetí trvalé osobní péče o nezletilého. Nic mu samozřejmě nebrání i nadále prarodiče do zajištění péče přiměřeně zapojovat, neboť nezletilému kontakt s nimi evidentně prospívá a povinnost osobní péče rodičů není absolutní (nehledě k tomu, že často není ani v možnostech rodiče pečovat o dítě nepřetržitě). Neměli by to však být prarodiče, kdo o nezletilého v převažující míře pečuje trvale. b) Úprava styku stěžovatelky a nezletilých 22. Stěžovatelka považuje změnu rozsahu styku s oběma nezletilými dle napadeného rozhodnutí krajského soudu za protiústavní proto, že ji omezuje v realizaci jejích rodičovských práv.

23. Ústavní soud pouze pro úplnost připomíná, že obě napadená rozhodnutí byla vydána před 1. 1. 2026, tedy před účinností rozsáhlé novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 268/2025 Sb., která rozhodování soudu o péči o nezletilé a styku podstatně změnila, tyto změny však nemohly být v napadených rozhodnutích promítnuty (nebyly účinné).

24. V obou napadených rozhodnutích je dostatečně odůvodněno, že pro omezení styku existují důležité důvody opírající se zejména o nejlepší zájem nezletilých. Oba reagují na přespávání u matky negativně, rezistence se u nich manifestuje rovněž somaticky. Ačkoliv nedokážou vysvětlit důvody (ve věku deseti a šesti let to však nelze očekávat) nebo uvést, co by se muselo změnit, aby u matky přespávaly rády, nelze jejich postoj bagatelizovat. Odvolací soud přiléhavě a přesvědčivě zdůvodnil, proč se rozhodl plně respektovat přání nezletilých (body 52, 53, 55). Konkrétně uvedl, že jejich postoj je nutné chápat v kontextu událostí, které v době, kdy byli v péči matky nastaly, a hodnotit jej i s přihlédnutím k psychickému stavu matky (blíže viz bod 52). Styk nezletilých s matkou zůstal zachován. Ačkoliv nyní nezahrnuje přespávání, pokud stěžovatelka bude pracovat na zvýšení svých rodičovských kompetencí (viz výše) a učiní kroky k zajištění zázemí, kde se budou děti cítit bezpečně, může tím podpořit podmínky pro budoucí rozšíření styku.

25. Vytvoření podmínek pro postupné rozšíření styku se neobejde bez náležitého úsilí zejména na straně stěžovatelky, nelze však pominout ani roli otců. V této souvislosti je nutné připomenout, že respekt k rodičovské roli druhého rodiče je součástí náležitého výkonu rodičovské odpovědnosti, a to i s vědomím výhrad, které lze objektivně vůči tomu, jak druhý rodič svoji roli plní, mít.

26. Ústavní soud s ohledem na uvedené nepřisvědčil stěžovatelce, že odvolací soud o změně rozsahu styku rozhodl protiústavně. c) Výživné a náhrada nákladů řízení 27. Proti výrokům napadeného rozsudku krajského soudu týkajících se výživného, neformulovala stěžovatelka žádné námitky. Ze zjištění, která Ústavní soud ve věci učinil, nevyplynulo, že by existoval důvod, podrobit je i přesto ústavnímu přezkumu. Proto se těmito výroky Ústavní soud blíže nezabýval.

28. Pokud jde o napadený výrok o náhradě nákladů řízení (znalečné), neuvádí stěžovatelka, kromě argumentace týkající se návrhu na odklad vykonatelnosti, žádné konkrétní námitky týkající se jeho protiústavnosti. Ústavní soud postupuje při přezkumu rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení velmi zdrženlivě, nákladový výrok ruší pouze výjimečně. Ačkoliv je oprávněn podrobit přezkumu i tato rozhodnutí, činí tak pouze z toho pohledu, zda nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp. zda z hlediska své intenzity zásahu do základního práva nepředstavují závažný exces (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 624/06). Takové vady však napadený výrok v posuzované věci nemá. Předně se jedná o náhradu nákladů řízení státu, § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních je tudíž třeba interpretovat za subsidiárního použití § 148 odst. 1 občanského soudního řádu (srov. nález IV. ÚS 1286/18, bod 37). Znalecký posudek v posuzované věci byl vypracován zejména s ohledem na počínání stěžovatelky (jak vyplývá z otázek zadaných znalci), k posouzení jejího duševního stavu a rodičovských kompetencí, přičemž nezletilí byli nakonec svěřeni do péče svých otců. Odvolací soud si tedy nepočínal svévolně, pokud uložil povinnost nahradit náklady státu na vypracování znaleckého posudku v plné míře stěžovatelce. Ačkoliv je odůvodnění odvolacího soudu v této otázce poměrně stručné, nepředstavuje pochybení mající za následek porušení práva na spravedlivý proces.

V. Závěr

29. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu