Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 566/05

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2006-02-14 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2006:3.US.566.05

  1. MS Praha 35 Co 319/2004-67
  2. NS 26 Cdo 847/2005
  3. ÚS III.ÚS 566/05
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné. Soud uvedl, že absence způsobilého dovolacího důvodu vylučuje možnost přezkumu přípustnosti dovolání. Důvodem je, že rozhodnutí o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je založeno na diskrečním posouzení soudního orgánu. Proto nevzniká lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Rubrum

III. ÚS 566/05 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. W., zastoupeného JUDr. Michalou Valešovou, advokátkou se sídlem 110 00 Praha 1, Růžová 15, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2004 č. j. 35 Co 319/2004-67, t a k t o :

Výrok

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

Navrhovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2004 č. j. 35 Co 319/2004-67 s tím, že dle jeho přesvědčení označeným rozhodnutím byla porušena práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že proti rozsudku Městského soudu v Praze podal z důvodu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) obč. soudního řádu také dovolání, které však bylo dne 3. 8. 2005 usnesením č. j. 26 Cdo 847/2005-88 odmítnuto. Z obsahu návrhu a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 26 Cdo 847/2005-88 bylo zjištěno, že stěžovatelem podané dovolání proti stížností napadenému rozsudku bylo odmítnuto jako nepřípustné. Nejvyšší soud posuzoval otázku přípustnosti dovolání, v němž stěžovatel uplatnil důvody dle § 241a odst. 2 písm. b) obč. soudního řádu. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a přípustnost dovolání dle odst. 1 písm. b) téhož ustanovení dána nebyla, pak Nejvyšší soud konstatoval, že přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní a dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních - tvrzené vady podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jeho přípustnost nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě dovolání přípustného. Poněvadž výtka nesprávného právního posouzení věci byla v dovolání založena na výtkách týkajících se úplnosti a správnosti skutkových zjištění, na způsobu hodnocení provedených důkazů, na základě nichž soudy rozhodly, pak taková námitka, směřující proti skutkovému stavu věci, pro posouzení přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohla být dle názoru Nejvyššího soudu právně relevantní, pročež bylo dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítnuto. Dle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu pro stanovení počátku plynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti v případě, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, platí, že ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Hlava druhá a třetí části čtvrté o. s. ř. zakotvuje mimořádné opravné prostředky, mezi něž řadí i dovolání. Uvážením dovolacího soudu je dle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. založena přípustnost dovolání, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Při interpretaci uvedeného zákonného ustanovení nutno posoudit, za splnění jakých podmínek je založeno uvedené diskreční oprávnění dovolacího soudu, a tudíž za splnění jakých podmínek v uvedeném případě se odvíjí počátek plynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu od doručení usnesení o odmítnutí dovolání, vydaného dovolacím soudem. Institut dovolání v občanském soudním řádu je založen na kumulaci podmínek přípustnosti a způsobilého důvodu, pročež toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Podání dovolání, u něhož má být jeho přípustnost založena ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z jiného, než způsobilého důvodu, má za následek jeho odmítnutí dle § 243b odst. 5 o. s. ř. Řízení sporné je v civilním procesu ovládáno zásadou projednací, v tom rámci i řízení o opravných prostředcích, jež sluší jeho účastníkům. Posouzení ochrany subjektivních práv účastníků řízení je pak součástí posouzení smyslu a účelu občanského soudního řízení a jeho ústavnosti jako celku. V tomto smyslu je i Evropským soudem pro lidská práva posuzován přístup k soudům rozhodujícím o opravných prostředcích, přičemž dle něj čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nebrání zákonnému omezení takového přístupu. Přípustnost opravných prostředků posuzuje pak Evropský soud toliko z hlediska vyloučení svévole (viz J. A. Frowein, W. Peukert, Europäische Menschenrechtskonvention. EMRK-Kommentar. Kehl-Straßburg-Arlington 1996, 2. vyd., s. 210-211, a tam uvedená rozhodnutí). Vycházeje z takto vyložené argumentace, Ústavní soud konstatuje, že absence způsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 o. s. ř. v podaném dovolání vylučuje možnost dovolacího soudu rozhodnout o přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. z důvodů závisejících na jeho uvážení, pročež takto založené odmítnutí dovolání dle § 243b odst. 5 o. s. ř. nezakládá počítání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu v civilním řízení dle § 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro takto vyložené důvody Ústavní soud dle § 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, předmětnou ústavní stížnost pro její podání po lhůtě stanovené tímto zákonem odmítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. února 2006

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (5)