III.ÚS 616/02
V PLATNOSTI- KS Praha 30 Co 3/2001-164
- NS 20 Cdo 1883/2001
- ÚS III.ÚS 616/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty od doručení posledního rozhodnutí. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona, podle něhož stížnost musí být podána včas. I přes návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí nebyly věcné ani zákonné důvody pro jeho přijetí nalezeny. Rozhodnutí obecných soudů o nepovolení obnovy řízení byla považována za správní.
Rubrum
III. ÚS 616/02 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2002, sp. zn. 20 Cdo 1883/2001, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 30 Co 3/2001, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, mimo ústní jednání dne 14. října 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou nikoli včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) dne 17. září 2002, nicméně co do dalších formálních náležitostí (po výzvě ze dne 26. září 2002 k odstranění vad) ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Nejvyššího soudu ČR dne 26. června 2002 (20 Cdo 1883/2001-210) a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001 (30 Co 3/2001-164), jimiž nebyla povolena obnova řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi (10 C 155/99). Stěžovatel tvrdil, že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy ČR, právo na spravedlivý proces plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále právo rovnosti účastníků v řízení dle čl. 37 odst. 3 a dále právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného ústavně zaručeného práva - stručně shrnuto - došlo tím, že obecné soudy shodně dospěly k závěru, že důvody obnovy řízení stanovené v § 228 odst. 1 o. s. ř. nejsou dány, neboť stěžovatel nijak nedoložil, že by tu byly skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení. Stěžovatel opakovaně tvrdil, že rozhodnutí obecných soudů trpí podstatnými vadami, kdy v řízení byla porušena ustanovení občanského soudního řádu, dále z důvodu tvrdosti zákona, neboť k zmeškání lhůty došlo v souvislosti s novelizací zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), zákonem č. 30/2000 Sb.; navrhl proto, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil a současně navrhl odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ústavní stížnost je opožděná. Ústavní stížnost lze za splnění dalších podmínek podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona). Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 14 spisu Ústavního soudu), shodného s tvrzením stěžovatele, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001 (30 Co 3/2001-164), jako soudu odvolacího, byl zástupci stěžovatele doručen dne 31. ledna 2001, rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ČR dne 26. června 2002, sp. zn. 20 Cdo 1883/2001- 210) zástupci stěžovatele doručeno dne 19. července 2002 (pátek); jestliže za této situace ústavní stížnost byla svěřena (podle podacího razítka) k poštovní přepravě dne 17. září 2002 (úterý), je zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené zákonem, a proto již z tohoto důvodu bylo nutno takto podanou ústavní stížnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona]. Z důvodů takto rozvedených bylo proto o stěžovatelově ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, když pro odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí nebyly shledány ani věcné ani zákonné důvody.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 14. října 2002
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.