III.ÚS 626/05
V PLATNOSTI- ÚS III. ÚS 765/2002
- KS Praha 29 Co 320/2005-76
- ÚS III.ÚS 626/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, které změnilo výrok soudu prvního stupně. Soud uznal, že odvolací soud správně přezkoumal důkazy a že stěžovatel měl možnost se vyjádřit k přezkumu. Rozhodnutí neobsahovalo porušení základních práv, proto bylo stížnost odmítnuta.
Rubrum
III. ÚS 626/05 Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele CARGO PRAGUE, spol. s r. o., IČ 49827910, Jesenice u Prahy, Průběžná 135, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Dlouhá 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2005 č. j. 29 Co 320/2005-76, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení odvolací soud, který změnil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla žaloba zamítnuta a sám této žalobě vyhověl, porušil jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důkazy, na základě nichž Okresní soud Praha-západ žalobu, podanou žalobcem V. H. - o zaplacení částky 20.000,- Kč, zamítl, když vzal za prokázané, že on jako žalovaný opodstatněně uplatnil svou pohledávku za žalobcem a tu soud proto uznal k započtení. S ohledem na změnu výroku soudu I. stupně rozhodnutím odvolacího soudu dále citoval nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 765/2002, v němž je mj. uvedeno, že "podle § 221 odst. 1 obč. soudního řádu, nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Změna právního náhledu odvolacího soudu je tudíž důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní". Vzhledem k tomu, že stížností napadené rozhodnutí měnilo rozsudek soudu I. stupně a důvodem této změny byla změna právního náhledu, neposkytl mu odvolací soud možnost vyjádřit se k této změně právního náhledu a předložit důkazy, jako žalovaný nebyl také o změně dle § 118 odst. 2 obč. soudního řádu soudem řádně poučen. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal žalobcem napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 212 obč. soudního řádu, jakož i řízení jemu předcházející, a důvodně je změnil tak, že odvolateli, tj. žalobci, vyhověl a žalovanému, tj. stěžovateli, uložil povinnost zaplatit mu částku 20.000,- Kč s přísl. a nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Toto své rozhodnutí učinil soud II. stupně po opětovném provedení a zhodnocení důkazů, na základě nichž opodstatněně konstatoval, že nárok žalobce prokázán byl, avšak důvodnost uplatněné obrany žalovaného nikoliv, když mu vůči žalobci nárok na náhradu škody pro nepřistavení vozidla k nakládce nevznikl a nevznikl mu tedy ani nárok na započtení tvrzené a vyčíslené škody proti pohledávce žalobce. Nutno dodat, že v samotném odvolání žalobce namítal nesprávné posouzení skutkového stavu včetně nesprávného právního posouzení věci, když žalovaným tvrzenou výši finanční újmy soud I. stupně považoval za škodu zaviněnou žalobcem a tuto proti jeho pohledávce započetl. Z obsahu odvolání bylo tedy pro žalovaného zřejmé, co bude předmětem přezkumu odvolacího řízení a měl tak možnost k věci se vyjádřit, případně navrhnout důkazy. Proto ani v postupu odvolacího soudu nebyl zásah do práv stěžovatele shledán. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 28. února 2006
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.