III.ÚS 638/06
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože státní zástupce nenarušil právo stěžovatele na spravedlivý proces. Soud uvedl, že státní zástupce není povinen rozhodovat usnesením, pokud se vazební důvody nezměnily. Postup státního zástupce byl v souladu s § 72 odst. 1 tr. řádu, který nevyžaduje usnesení v případě nezměněných důvodů. Ústavní soud nepřezkoumává věcnou správnost rozhodnutí orgánů trestního řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Pavla Rychetského a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem v Brně, Gorkého 42, směřující proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze, který nevydal rozhodnutí ve smyslu § 119 odst. 2 tr. řádu o návrhu ze dne 30. května 2006, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 8. srpna 2006 stěžovatel brojí proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze spočívajícím v tom, že nevydalo rozhodnutí ve smyslu § 119 odst. 2 tr. řádu o návrhu stěžovatele ze dne 30. května 2006. Tvrdí, že jím jsou dotčena jeho ústavně zaručená práva garantovaná čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje, aby Ústavní soud učinil opatření, jímž Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze přikáže, aby vydalo rozhodnutí ve smyslu § 119 odst. 2 tr. řádu. Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil jedinou námitku - vyslovil nesouhlas s postupem státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, který o návrhu obhájce na přezkoumání existence vazebních důvodů u stěžovatele nerozhodl usnesením, nýbrž reagoval pouze sdělením, že důvody vazby zůstávají nezměněny. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti namítal porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a to způsobem, který stanoví zákon. Dále tvrdil, že postupem orgánu činného v trestním řízení bylo porušeno ustanovení § 72 odst. 1 tr. řádu, který jim ukládá povinnost průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily jakož i ustanovení § 119 odst. 2 tr. řádu, jež ukládá státnímu zástupci a policejnímu orgánu rozhodovat usnesením, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Ústavní soud po přezkoumání předmětné věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Při posuzování důvodnosti návrhu Ústavní soud vyšel z argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti, z obsahu spisového materiálu a dále z předcházejícího řízení. Ústavní soud vyzval podle ustanovení § 42 odst. 4, § 76 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), účastníka řízení, Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřilo. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Vrchní státní zástupce v Praze, JUDr. Jiří Kulvejt tak, že dle jeho názoru v řízení nedošlo ke zkrácení práv stěžovatele zaručených Ústavou a tudíž jeho ústavní stížnost je nedůvodná. Zdůraznil, že státní zástupce je povinen rozhodnout ve formě usnesení pouze v případě, kdy dojde k závěru, že se důvody vazby změnily či pominuly (nikoliv tedy v případě, kdy k žádné změně nedošlo), a dále při rozhodování o návrhu dle § 73a odst. 4 tr. řádu, ať již k návrhu obviněného či na základě vlastního uvážení. Zároveň vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí Ústavní soud neopíral o obsah vyjádření státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, proti jehož postupu ústavní stížnost stěžovatele směřuje, neshledal Ústavní soud za nezbytné zasílat jej stěžovateli k replice. Stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. prosince 2004, sp. zn. 43 Nt 216/2004, vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. června 2005, sp. zn. 43 Nt 2052/2005, byl stěžovatel propuštěn na svobodu za současného přijetí peněžité záruky složené jeho sestrou (opatřením soudce uvedeného soudu ze dne 27. června 2005 sp. zn. 43 Nt 2052/2005 byla stanovena výše peněžité záruky na 10.000.000,- Kč) podle ustanovení § 73a odst. 2 písm. a) tr. řádu a písemného slibu podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí je konstatováno, že vazební důvody podle ustanovení § 67 písm. a), c) tr. řádu trvají u stěžovatele i nadále. Dne 3. ledna 2006 podal obhájce stěžovatele ve smyslu ustanovení § 73a odst. 4 tr. řádu návrh na zrušení peněžité záruky, který byl usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. ledna 2006 sp. zn. 1 KZV 137/2006 zamítnut s tím, že vazební důvody u stěžovatele se nezměnily a stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006 sp. zn. 44 To 137/2006 zamítnuta. Dne 31. května 2006 byl Městskému státnímu zastupitelství v Praze doručen návrh obhájce stěžovatele ze dne 30. května 2006 "na změnu důvodů vazby dle ustanovení § 72 tr. řádu ve spojení s čl. 5 Úmluvy", kterým bylo požadováno zúžení vazebních důvodů u stěžovatele o důvod vazby podle ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu. Tento návrh byl dozorovým státním zástupem Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterému byl předmětný návrh postoupen, posouzen jako podnět k přezkoumání důvodnosti vazby stěžovatele. Jako takovýto podnět posuzuje návrh i sám stěžovatel v ústavní stížnosti. Státní zástupce po přezkoumání existence vazebních důvodů u stěžovatele dospěl k závěru, že vazební důvody zůstávají nezměněny a o tomto svém závěru vyrozuměl obhájce stěžovatele písemným sdělením ze dne 12. června 2006 sp. zn. 2 VZV 9/2006. Obhájce stěžovatele tudíž podal státnímu zástupci pouze podnět k postupu podle ustanovení § 72 odst. 1 tr. řádu, tj. k přezkoumání, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, což je činnost, kterou je dozorový státní zástupce povinen provádět i bez podnětu - v průběhu přípravného řízení kontinuálně. Pokud výsledek této činnosti vyústí v závěr, že ke změně vazebních důvodů nedošlo, musel by státní zástupce vždy po provedeném zkoumání - ať již z vlastní iniciativy či na základě podnětu oprávněného subjektu - rozhodnout o tomto závěru usnesením, jak se domáhá s odkazem na ustanovení § 119 odst. 2 tr. řádu stěžovatel. Odkaz na ustanovení § 119 odst. 2 tr. řádu však v dané věci není případný, neboť toto ustanovení státnímu zástupci neukládá povinnost rozhodnout, nýbrž upravuje formu rozhodnutí v případech, kdy tuto povinnost stanoví trestní řád. Z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá povinnost státního zástupce rozhodnout o tom, že po zkoumání ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 tr. řádu, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, dospěl k závěru, že vazební důvody nedoznaly změn. Pouze pokud by výsledkem postupu podle citovaného ustanovení byl závěr, že se vazební důvody změnily (ať již by mělo dojít k zúžení nebo rozšíření vazebních důvodů, popř. ke zpřísnění důvodu vazby) nebo pominuly, bylo by na místě, aby o této změně rozhodl podle příslušných ustanovení trestního řádu státní zástupce (pominutí či zúžení vazebních důvodů) nebo soud (v ostatních případech). Za nezměněných vazebních důvodů rozhoduje státní zástupce, a to usnesením, o dalším trvání vazby podle ustanovení § 71 odst. 3, 4 tr. řádu, dále trestní řád výslovně upravuje rozhodování státního zástupce o propuštění obviněného z vazby za současného nahrazení vazby zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka nebo peněžitou zárukou (§ 73, 73a tr. řádu) a upraveno je rovněž rozhodování o návrhu obviněného na zrušení peněžité záruky nebo na změnu její výše (§ 73a odst. 4 tr. řádu). Postup v případě, kdy se obviněný domáhá změny důvodů vazby, v trestním řádu výslovně upraven není a lze tedy postupovat výlučně podle obecného ustanovení § 72 odst. 1 tr. řádu, kteréhožto postupu se obhájce stěžovatele ve svém návrhu ze dne 30. května 2006 také domáhal. Státní zástupce tedy důvodně předmětný návrh posoudil jako podnět ke zkoumání trvání vazebních důvodů u stěžovatele, tj. jako podnět k postupu dle citovaného ustanovení tr. řádu, což je i bez návrhu obviněného zákonná povinnost státního zástupce, po jejímž splnění trestní řád nestanoví povinnost vydat rozhodnutí o tom, že se důvody vazby nezměnily. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že státní zástupce nepochybil, pokud v trestní věci stěžovatele z podnětu jeho obhájce přezkoumal další existenci vazebních důvodů podle ustanovení § 67 písm. a) a c) tr. řádu a závěr, že k žádné změně v tomto směru nedošlo, pouze sdělil podáním ze dne 12. června 2006, aniž by o tomto rozhodl usnesením. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení či obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel dle povahy vývodů ústavní stížnosti usiluje. Jeho zásah do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení i obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly. K porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, v daném případě nedošlo. Zůstalo plně zachováno právo stěžovatele podat návrh na zrušení peněžité záruky nebo na změnu její výše postupem trestním řádem upraveným, tj. podle ustanovení § 73a odst. 4 tr. řádu, což je institut vztahující se na situaci, ve které se stěžovatel nachází. V rámci řízení o tomto návrhu podaném v přípravném řízení je povinností státního zástupce přezkoumat další trvání vazebních důvodů u obviněného propuštěného z vazby podle ustanovení § 73a odst. 2 písm. a) tr. řádu a v odůvodnění rozhodnutí o předmětném návrhu se s existencí vazebních důvodů vypořádat. Jak je shora uvedeno, stěžovatel tohoto svého oprávnění využil v době krátce předcházející posuzovanému návrhu ze dne 30. května 2006, přičemž státní zástupce se dalším trváním vazebních důvodů u stěžovatele ve svém rozhodnutí zabýval, stejně tak jako soud, který rozhodoval o opravném prostředku stěžovatele. Na základě vyložených důvodů bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení je obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 14. listopadu 2006 Jan Musil v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.