III.ÚS 646/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, které nebylo rozhodnutím posledního stupně. Soud se rozhodl, že zastavení řízení obecným soudem bylo právně správné, protože žaloba byla podána vadně. Ústavní soud nepřezkumuje věcnou správnost rozhodnutí nižších soudů. Stížnost byla proto odmítnuta jako nepřípustná.
Rubrum
III. ÚS 646/99 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V., spol. s r. o., zastoupené JUDr. V. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1999, sp. zn. 31 Ca 260/98, mimo ústní jednání dne 11. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1999 (31 Ca 260/98-11) a tvrdila, že tento obecný soud, rozhodující v její věci v režimu správního soudnictví, zastavením řízení o včas podané žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (Úřadu práce v Chrudimi) porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); navrhla proto, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecného soudu (viz vpředu) zrušil. Ústavní stížnost je nepřípustná. Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak zejména ze spisů orgánů veřejné moci (Úřadu práce v Chrudimi zn. 4/98/15/Vch, Krajského soudu v Hradci Králové zn. 31 Ca 260/98) vyplývá, že správní orgán uložil stěžovatelce za porušení ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 1/1991 Sb. rozhodnutím ze dne 8. června 1998 pokutu, proti níž stěžovatelka podala odvolání, o němž připadlo jako odvolacímu orgánu rozhodnout Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR; odvolací orgán sice stěžovatelčino odvolání posoudil jako opožděné (§ 60 zák. č. 71/1967 Sb.), přesto však zkoumal, zda nejsou ve stěžovatelčině věci dány důvody obnovy řízení (§ 62 zák. č. 71/1967 Sb.), případně důvody pro rozhodnutí mimo odvolací řízení (§ 65 zák. č. 71/1967 Sb.); protože ani pro jedno z možných rozhodnutí mimo opravné řízení neshledal ani skutkové a právní důvody, rozhodl o stěžovatelčině odvolání zamítavým (správně odmítavým) výrokem. V dalším procesním postupu ponechala stěžovatelka rozhodnutí odvolacího správního orgánu stranou a žalobu ze dne 1. listopadu 1998 s odůvodněním, že odvolací orgán posuzoval věc toliko procesně (zachování zákonem stanovené lhůty) a nadto vadně napadla, s ne zcela zřetelným petitem, rozhodnutí správního orgánu I. stupně a navrhla jeho zrušení. Za naznačeného procesního stavu obecný soud dovodil, že procesní postup stěžovatelky (tehdy žalobkyně) je z hlediska zákona vadný, neboť svým procesním prostředkem (žalobou) nenapadá rozhodnutí vydané v posledním stupni, a proto dostatečně odůvodněným usnesením (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) řízení o takto podané žalobě ústavní stížností napadeným rozhodnutím (usnesením) zastavil. Jakkoli právní názor stěžovatelky, co do povahy rozhodování ve správním řízení o opožděném opravném prostředku opřený o označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (6 A 145/92), je s přihlédnutím k současnému právnímu stavu možný, nelze ani opačný právní názor obecného soudu rozhodujícího v této věci označit za ústavně nesouladný, a proto - s přihlédnutím k ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž Ústavnímu soud nepřísluší přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995) - byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná. O nepřípustné ústavní stížnosti bylo posléze rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 11. října 2000
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.