III.ÚS 654/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zrušení správních aktů, protože stěžovatelé nevyčerpali všechny zákonné prostředky ochrany svých práv. Soud upozornil, že ústavní stížnost není opravným prostředkem k nápravě chyb v řízení, ale slouží k ochraně ústavně zaručených práv a svobod. Návrh byl považován za nepřípustný, protože stěžovatelé se domnívali, že jejich práva byla porušena, aniž by předtím využili všech možných právních prostředků. Soud zdůraznil, že bytové vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb. nezahrnuje podílové spoluvlastnictví domu.
Rubrum
III.ÚS 654/99 Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu G. S. a D. S., zastoupených JUDr. F. K., advokátem, proti sdělení Městského úřadu v Šumperku ze dne 31.8.1999 a ze dne 13.10.1999, proti sdělení Městského úřadu v Šumperku č.j. výst. 5218/99-IngD ze dne 18.10.1999 a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku č.j. S-104/99/Ž ze dne 2.11:1999, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se svým podáním ze dne 29.12.1999 doručeným Ústavnímu soudu dne 30.12.1999 domáhají zrušení právních aktů specifikovaných v petitu návrhu (k jejich označení provedenému navrhovateli Ústavní soud podotýká, že akt Okresního úřadu v Šumperku zn. S-104/99/Ž nemá povahu správního rozhodnutí). Navrhovatelé tvrdí, že napadenými akty došlo k porušení § 98 zák. č. 50/19976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 139 obč. zákoníku a že Městský úřad v Šumperku nerespektoval ustanovení čl. 11 a 12 Listiny základních práv a svobod, když souhlasil se stavebními úpravami a došlo tak ke škodám na bytu ve společném jmění navrhovatelů a domu, který je společně s dalšími osobami v jejich podílovém spoluvlastnictví. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a že ústavní stížnost nepředstavuje klasický řádný ani mimořádný opravný prostředek, jde o prostředek určený pouze pro ten případ, kdy se stěžovatel domnívá, že v předchozím řízení byla porušena ústavně zaručená práva nebo svobody. Proto je také zcela legitimní a logické, že ústavní stížnost může být podána až po vyčerpání všech ostatních právních prostředků určených k ochraně stěžovatelových práv, tj. musí nastat situace, kdy se ochrany práv a svobod již nelze domáhat jiným zákonným způsobem. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé nevyčerpali všechny prostředky, které jsou právním řádem určeny k zajištění ochrany jejich subjektivních práv a právem chráněných zájmů a v tomto smyslu se jím také dostalo poučení ze strany Okresního úřadu v Šumperku. Soud proto nemohl přikročit k meritornímu projednání věci, upozorňuje však, že stěžovatelé mají nesprávnou představu o povaze právních vztahů vznikajících při realizaci tzv. bytového vlastnictví v mezích zákona č. 72/1994 Sb. (nejde o podílové spoluvlastnictví domu a nelze se dovolávat postupu podle § 139 obč. zákoníku). Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 13.1.2000 JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.