III.ÚS 66/05
V PLATNOSTI- KS Plzeň 20 K 24/2001
- VS Praha 1 Ko 547/2004
- ÚS III.ÚS 66/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Soud uznal, že proti rozhodnutí krajského soudu nebylo možné podat odvolání, proto lhůta k podání stížnosti začala běžet od doručení tohoto rozhodnutí. Návrh byl považován za zjevně neopodstatněný, protože nebyl podán včas. Soud se nezabýval výsledkem napadených rozhodnutí, protože stížnost nevyhověla formálním podmínkám.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. M., právně zastoupeného JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem AK se sídlem Zahradnická 407, 388 01 Blatná, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, jakož i proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 1 Ko 547/2004, za účasti 1) Krajského soudu v Plzni, a 2) Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 2. 2005, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 20. 4. 2005, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 1 Ko 547/2004, a to pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, Krajský soud v Plzni schválil vyloučení pohledávky úpadce Ing. M. M. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") za výrobním družstvem Dřevokov v. d. Blatná v údajné výši 15 882 588,- Kč s přísl. a vyloučení údajné pohledávky za Českou republikou - Ministerstvem spravedlnosti ČR ve výši 19 495 126,- Kč, a to z důvodu jejich nedobytnosti. Týmž usnesením dále soud uložil úpadci, aby do 10 dnů od doručení tohoto usnesení předložil soudu úplný seznam všech svých pohledávek, přičemž svoje požadavky na obsah seznamu v usnesení dále konkretizoval. Uvedené usnesení krajského soudu napadl stěžovatel odvoláním. Usnesením ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 1 Ko 547/2004, Vrchní soud v Praze odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu jako nedůvodné odmítl, když se ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Plzni, že oba výroky napadeného usnesení soudu prvního stupně mají povahu rozhodnutí, jež konkurzní soud vydává podle ust. § 12 zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, při výkonu dohlédací činnosti, a že podle ust. § 66b odst. 2 cit. zák. není odvolání proti nim přípustné. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 28. 1. 2004 se konalo soudní řízení ve věci vypořádání společného jmění úpadce a jeho manželky. Z protokolu o tomto jednání je zřejmé, že bylo zahájeno v 8:30 hod. a ukončeno bylo v 11:15 hod. Jednání byl přítomen jako žalobce správce konkurzní podstaty Ing. J. U., zvláštní správce konkurzní podstaty JUDr. K., Ing. M. M. a Ing. J. M.. Téhož dne, tj. 28. 1. 2004 v 9:00 hod., se dle zápisu konalo u Krajského soudu v Plzni jednání se zástupcem věřitelů ve věci vyloučení pohledávek úpadce. Dle zápisu se tohoto jednání zúčastnili JUDr. J. B., M. P., Ing. J. U., JUDr. J. K. a zástupce věřitelů JUDr. A. B.. Z uvedeného stěžovatel dovozuje kolizi obou jednání, která měla proběhnout ve stejný den a ve stejnou dobu, z čehož dále dovozuje, že zápis některého z těchto jednání neodpovídá skutečnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že to byl právě Krajský soud v Plzni, který rozhodoval o vyloučení předmětných pohledávek na základě jednání, které v době uvedené v zápisu nemohlo proběhnout, a je přesvědčen, že postupem Krajského soudu v Plzni tak byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Krajskému soudu v Plzni dále stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká vady při zjišťování skutkového stavu věci, jakož i nedostatečné odůvodnění jeho rozhodnutí. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost v této části není důvodná. V ústavní stížnosti stěžovatel Vrchnímu soudu v Praze vytýká, že se odmítl zabývat jeho odvoláním z důvodu nepřípustnosti odvolání podaného proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo schváleno vyloučení pohledávek úpadce z důvodu jejich nedobytnosti a kterým bylo dále uloženo úpadci, aby předložil soudu úplný seznam všech svých pohledávek. K uvedené námitce Ústavní soud uvádí, že právním závěrům Vrchního soudu v Praze obsaženým v napadeném usnesení tohoto soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 1 Ko 547/2004, ohledně nepřípustnosti odvolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, které bylo vydáno při výkonu dohlédací činnosti tohoto soudu, nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Vydáním výše uvedeného usnesení nemohla být ústavně zaručená práva stěžovatele porušena. Na obsah odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze Ústavní soud pro stručnost odkazuje. Ústavní soud se v dalším zaměřil na posouzení otázky, zda ústavní stížnost v části napadající usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Vzhledem ke skutečnosti, že proti rozhodnutí krajského soudu učiněnému při jeho dohlédací činnosti, nebylo - jak výše uvedeno - odvolání přípustné, nebylo tedy možné považovat odvolání za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval. Lhůta k podání ústavní stížnosti směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, tak počala běžet již od doručení tohoto rozhodnutí stěžovateli. Aniž bylo nutné zjišťovat přesný okamžik doručení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, porovnáním časového sledu jednotlivých procesních úkonů soudu i stěžovatele, které následovaly po vydání napadeného rozhodnutí krajského soudu, je zřejmé, že ústavní stížnost v části napadající výše uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni byla podána až po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 1 Ko 547/2004, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2004, č. j. 20 K 24/2001-183, Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. května 2005 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.