III.ÚS 666/08
V PLATNOSTI- KS Ostrava 22 Ca 224/2007-52
- ÚS III.ÚS 666/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není vyčerpána řádná cesta právní ochrany. Stěžovatel měl možnost podat kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, což však neudělal. Ústavní soud tedy rozhodl, že stížnost není přípustná, a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona ji odmítl.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského 282, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2008, č. j. 22 Ca 224/2007-52, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst.1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stížností napadeným usnesením krajského soudu byla jako nepřípustná [§ 46 odst. 1 písm. d), § 70 písm.a) s. ř. s.] odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 12. 6. 2007, č. j. MSK 87754/2007, kterým byl zamítnut návrh na přezkoumání lékařského posudku. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že správní rozhodnutí žalovaného (vydané dle § 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona č. 20/1966 Sb.") není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a proto je vyloučeno podle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkumu ve správním soudnictví; k podpoře svého závěru pak odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 4 Ads 81/2005. Stěžovatel především nesouhlasí s tím, že rozhodnutí správního orgánu vydané dle § 77a zákona č. 20/1966 Sb. není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť je naopak přesvědčen, že se jím "závazně určuje povinnost zaměstnavateli se tímto posudkem řídit". V případě, že by rozhodnutí "nemohl přezkoumávat nezávislý soud", byla by "do rukou lékaře soustředěna neobvykle velká nikým nekontrolovaná moc", jelikož (pouhé) přezkoumání krajským úřadem "se jeví jako zcela nedostatečné". K možnosti brojit proti jeho důsledkům (resp. důsledkům lékařského posudku) v občanskoprávním řízení, na kterou je v rozhodnutí soudu odkazováno, pak stěžovatel připomíná konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (zde rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2023/2003) a dovozuje, že "žádný soud v tomto řízení přezkoumání rozhodnutí správního úřadu neprovede". Stěžovatel si je vědom existence přezkumného procesního prostředku, jímž je kasační stížnost, jelikož se však napadené rozhodnutí krajského soudu opírá o rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, je názoru, že by její podání bylo jen "formálním", jestliže je tento rozsudek v dané věci "naprosto jednoznačný". Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti. V obecné rovině není pochyb, že kasační stížnost podle § 102 a násl. s. ř. s. je procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti "vyčerpán" být musí; je přitom nerozhodné, že stěžovatel jej hodnotí jako "pouze formální" a předjímá, s ohledem na známý právní názor Nejvyššího správního soudu, že by nedosáhl úspěchu. Proto i zde platí, že byla-li stěžovateli otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 102 s. ř. s., a ten jinak přípustnou kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu nepodal, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným i v usnesení ze dne 5. 3. 2008 sp. zn. III. ÚS 445/08 a ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. III. ÚS 627/08 (http://nalus.usoud.cz) - dospěl Ústavní soud i v daném řízení k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl. Že o situaci podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, podrobně zdůvodnil Ústavní soud zejména ve druhém výše označeném usnesení, vydaném v řízení, v němž za stěžovatele vystupoval identický zástupce jako ve věci této, a proto na ně zde postačí již jen odkázat.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2008 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.