III.ÚS 682/04
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zčásti opožděná a zčásti zjevně neopodstatněná. Stížnost proti rozhodnutí správních orgánů byla podána mimo 60denní lhůtu, která platí od doručení posledního procesního prostředku. Návrh na obnovu řízení byl zamítnut, protože soudní řád správní nepřipouští obnovu v tomto druhu sporu. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv, včetně práva na spravedlivé soudní řízení a práva na náhradu nákladů.
Rubrum
III. ÚS 682/04 Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V. zastoupeného JUDr. M. S., advokátem proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998, čj. 3194-10-98, rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998, čj. 5603/1000/97/98/Br/Št, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000, čj. 28 Ca 713/98-28, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003, čj. 7 Ca 94/2003-100, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004, čj. 7 As 8/2004-128, spolu s návrhem na náhradu nákladů řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností a jejím doplněním napadl stěžovatel rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998 (3194-10-98), rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998 (5603/1000/97/98/Br/Št), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28), usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003 (7 Ca 94/2003-100) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004 (7 As 8/2004-128) a tvrdil, že v řízení o povolení obnovy před obecnými soudy, rovněž jako v předchozím správním a soudním řízení, byla porušena jeho ústavně zaručená práva zaručená mu Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR, a to zejména čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR. Porušení těchto článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR stěžovatel odůvodnil tak - stručně shrnuto - že správní orgány jej mylně považovaly za prodejce zboží, kterým byla jeho dcera R. V. Obecné soudy pak pochybily tím, že z formálních důvodů nepovolily obnovu soudního řízení. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů, jak jsou vpředu označena, zrušil. Ústavní stížnost je zčásti opožděná, zčásti zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu). Podle otisku poštovního razítka byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 3. prosince 2004. Z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) byla tedy zjevně opožděně podána proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28) a správním rozhodnutím o uložení pokuty stěžovateli. Tímto rozsudkem byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 14. září 1998 (5603/1000/97/98/Br/Št), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 17. června 1998 (3194-10-98), kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 10 000 Kč pro porušení ust. § 10 odst. 1 písm. b), § 11 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v tehdy platném znění, a ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 132/1996 tím, že dne 29. října 1997 prodával stěžovatel 37 druhů textilních výrobků, které nebyly označeny v souladu s požadavky výše uvedených právních předpisů. Označený rozsudek Městského soudu v Praze je totiž nutné považovat za poslední prostředek k ochraně práv stěžovatele v řízení o uložení pokuty podle rozhodnutí označených správních orgánů. Ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná v části, jež směřuje proti rozhodnutím obecných soudů o obnově řízení. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2004 (7 As 8/2004-128) byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003 (7 Ca 94/2003-100), jímž byl odmítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Ca 713/98 z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), připouští obnovu řízení jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí (§ 114 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelův návrh směřoval na obnovu řízení ve věci, kde ji soudní řád správní nepřipouští. K uvedenému se sluší podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že výčet důvodů pro povolení obnovy podle § 114 odst. 1 s. ř. s. je taxativní. Obecné soudy, které posuzovaly návrh na obnovu řízení, proto postupovaly v souladu s příslušným procesním předpisem (soudním řádem správním), proto Ústavní soud porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele neshledal. Pokud stěžovatel zamýšlel nechat přezkoumat postup správních orgánů o uložení pokuty a následné rozhodnutí správního soudu (Městského soudu v Praze) Ústavním soudem, mohl podat ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000 (28 Ca 713/98-28) ve lhůtě podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (resp. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném do 31. března 2004). Z výše rozvedených důvodů Ústavní soud návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů, jak jsou vpředu označena, odmítl [§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo nutno se zabývat návrhem stěžovatele na náhradu nákladů řízení podle § 83 zákona o Ústavním soudu, neboť tento návrh sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. ledna 2005
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.