III.ÚS 705/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se nevyznačovala zjevnou neopodstatněností. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, které zamítlo jeho stížnost proti usnesení soudu prvního stupně. Soud se zabýval návrhem, že omezení osobní svobody ohrožuje život obviněného, jehož zdravotní stav vyžaduje dlouhodobou péči v civilním zařízení. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 192/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Rubrum
III. ÚS 705/2000 Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti T. A. B., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 4 To 871/2000, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 4 To 871/2000, odůvodňoval návrh tím, že se rozhodnutím soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu I. stupně, cítí dotčen na právech, zaručených čl. 90 Ústavy ČR, čl. 7 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soud I. stupně opakovaně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby s poukazem na trvání důvodů podle § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Poukázal na obsah lékařských zpráv, z nichž vyplývá, že jeho onemocnění je možno léčit pouze dlouhodobým pobytem v civilních zařízeních, a to při úzkém propojení interní péče a péče psychiatricko-psychologické, a na to, že soud byl seznámen s tím, že omezování osobní svobody vyvolává bezprostřední ohrožení jeho života. Odvolací soud přes uvedené skutečnosti stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích nevyhověl. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, č. j. 4 To 871/2000-30, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o důvody, pro které je trvání vazby nezbytné, ty jsou obsaženy v usnesení soudu I. stupně ze dne 9. října 2000, č. j. 6 Nt 309/2000-13, a byly shledány také soudem odvolacím, který se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele s poukazem na příslušné právní předpisy, jimiž se řídí výkon vazby, a to i v případě, kdy obviněný vyžaduje lékařskou péči (zák. č. 293/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Je třeba uvést, že způsob výkonu vazby nelze spojovat s důvody, pro které byla nařízena a pro které je nutné její trvání. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 192/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2001
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.