III.ÚS 707/12
V PLATNOSTI- VS Praha Nco 101/2009-104
- OS Jičín 3 C 143/2006
- NS 21 Cdo 363/2011
- ÚS III.ÚS 707/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud nebyly využity všechny příslušné právní prostředky. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby ústavní soud zasahoval až po vyčerpání všech nižších soudních kroku. Návrhy na odklad vykonatelnosti a náhradu nákladů byly odmítnuty v souladu s tímto závěrem.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. A. H. a 2. J. H., zastoupených JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 21 Cdo 363/2011-223, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. ledna 2010 č. j. 25 Co 536/2009-132, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. října 2009 č. j. 3 C 143/2006-123, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2009 č. j. Nco 101/2009-104 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2009 č. j. 25 Co 100/2009-108, spolu s návrhem na odklad vykonatelností napadených rozhodnutí a přiznáním náhrady nákladů na zastoupení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé, s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Pro skutkovou základnu je určující, že stěžovatelé podali dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. ledna 2010 č. j. 25 Co 536/2009-132, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. října 2009 č. j. 3 C 143/2006-123, kterým byla postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná stěžovateli proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2009 č. j. Nco 101/2009-104 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2009 č. j. 25 Co 100/2009-108. Dovolacím soudem byli stěžovatelé vyzváni k odstranění vady a poučeni soudem, že projednání jejich dovolání brání nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení. Stěžovatelé však tuto vadu neodstranili, a proto Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů zastavil. Stěžovatelé považují povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení za protiústavní a navrhují, aby je Ústavní soud zrušil. Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V tomto směru se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti (přípustnosti) návrhu z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud opakovaně připomíná, že jedním z principů, na nichž je vybudována koncepce ústavního soudnictví, je princip subsidiarity, v souladu s níž lze zásah Ústavního soudu žádat pouze za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu (včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti). Je tedy na účastníku řízení, aby pečlivě zvažoval, jakým způsobem v souladu s hmotnými i procesními předpisy zamýšlí usilovat o ochranu svého práva. Tomu koresponduje, že jak v dovolacím řízení, tak v řízení o ústavní stížnosti je zakotvena zásada povinného zastoupení (advokátem). Vzhledem k tomu, že stěžovatelé nevyčerpali všechny opravné prostředky, které jim zákon k jejich ochraně práva poskytuje, musí být návrh charakterizován jako nepřípustný. Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný. Návrhy stěžovatelky na odklad vykonatelností napadených rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů na zastoupení sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2012 Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.