Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 712/02

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-12-13 · odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c) · ECLI:CZ:US:2002:3.US.712.02

  1. KS Ostrava 4 To 263/2002
  2. ÚS III.ÚS 712/02
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podatel nebyl oprávněn zastupovat stěžovatele. Soud zdůraznil, že pro řízení před ním je nezbytná plná moc, která nebyla předložena. Základem rozhodnutí bylo § 27 odst. 1 zákona, podle něhož plná moc musí být předložena současně s podáním. Ústavní stížnost byla považována za podanou někým zjevně neoprávněným.

Rubrum

III. ÚS 712/02 Ústavní soud rozhodl ve věci podaného návrhu JUDr. J. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. července 2002, sp. zn. 4 To 263/2002, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. května 2002, sp. zn. 5 T 7/2001, mimo ústní jednání dne 13. prosince 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako "ústavní stížnost", domáhal se JUDr. J. F., advokát, jménem D. J., přezkumu rozhodnutí obecných soudů (rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. července 2002 - 4 To 263/2002 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. května 2002 - 5 T 7/2001), kterými byl D. J. uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování veřejné listiny (§ 176 odst. 1 tr. zák.) a zpronevěry (§ 248 odst. 1 a 2 tr. zák.). Z důvodu porušení ústavně zaručeného práva obsaženého v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod navrhl zrušení rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena. K ústavní stížnosti však nebyla připojena plná moc, z níž by se podávalo oprávnění právního zástupce jednat jménem stěžovatele. Protože plná moc k zastupování účastníka v řízení před Ústavním soudem, jako nepominutelná procesní náležitost zvláštní plné moci, musí být Ústavnímu soudu předložena spolu s tím kterým podáním, v posuzované věci tedy v okamžiku, kdy řízení před Ústavním soudem mělo být zahájeno (§ 27 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), je zřejmé, že zástupce sám bez plné moci před Ústavním soudem jednat nemůže, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu byl návrh, jak shora je označen, posouzen jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona] a o něm jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně 13. prosince 2002

Dotčená ustanovení

Trestní zákon 140/1961 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.
Vyhláška Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích 102/1995 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.