III.ÚS 726/2000
V PLATNOSTI- MS Praha 38 Ca 362/99
- ÚS III.ÚS 726/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku, který nepřipustil důkazy o nedostatku právní moci rozhodnutí o pokutě za dopravní přestupek. Soud se opřel o § 250b odst. 1 a § 250i odst. 1 občanského soudního řádu, které upravují postup při řízení o pokutě. Rozsudek byl v souladu s právním řádem a neobsahoval porušení základních práv.
Rubrum
III. ÚS 726/2000 Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2000, sp. zn. 38 Ca 362/99, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2000, sp. zn. 38 Ca 362/99, odůvodňoval návrh tím, že podle jeho přesvědčení označený soud svým postupem porušil práva, zaručená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když nepřipustil důkazy o nedostatku právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za údajný dopravní přestupek. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2000, č. j. 38 Ca 362/99-36, z jeho obsáhlého a přiléhavého odůvodnění zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Soud postupoval v souladu s ustanovením § 250b odst. 1, jakož i § 250i odst. 1 občanského soudního řádu a se všemi námitkami uplatněnými v žalobě se vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 192/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2001
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.