III.ÚS 73/95
V PLATNOSTI- KS Ostrava 13 Co 472/94
- OS Karviná 43 P 197/92-115
- ÚS III.ÚS 73/95
Ústavní soud České republiky odkázal návrh stěžovatelky, která žádala zrušení rozsudku o výživném a uložení povinnosti soudů přihlížet k zákonu o rodině. Soud uvedl, že matka nezletilého nemá právní zájem na podání ústavní stížnosti, protože nárok na výživné patří dítěti, nikoli rodiči. Ústavní soud se nezabývá hodnocením důkazů obecnými soudy, což je součástí jejich nezávislosti podle čl. 82 Ústavy. Návrh na vytvoření jednotných pravidel pro stanovení výživného byl považován za zjevně neopodstatněný a nepříslušný pro Ústavní soud.
Rubrum
III. ÚS 73/95-6 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky JUDr. Z.P., o návrhu ze dne 2. dubna 1995, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění
: Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 5. dubna 1995, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 13 Co 472/94, a uložení povinnosti soudu přihlížet v řízení o výživném pro nezletilé k zákonu o rodině a k úmluvě práv dítěte. Dále navrhla, aby Ústavní soud uložil příslušným orgánům upravit jednotná pravidla pro stanovení výživného, jakož i jeho valorizaci. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Z obsahu návrhu stěžovatelky, jakož i z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 13 Co 472/94, jímž byl v odvolacím řízení přezkoumán rozsudek Okresního soudu v Karviné, č. j. 43 P 197/92-115, ze dne 14. dubna 1994, bylo zjištěno, že před obecnými soudy bylo jednáno a označenými rozsudky rozhodováno o výživném nezletilého M.P. I když, v souladu s § 84 odst. 1 o. s. ř., byla stěžovatelka - matka nezletilého, které byl nezletilý svěřen do výchovy, a k jejímž rukám bylo výživné plněno - účastnicí řízení, pak uplatněný nárok na výživné či jeho zvýšení je nárokem nezletilého. O tomto nároku také obecné soudy rozhodly, když uložily otci platit nezletilému zvýšené výživné. Pro výše uvedená zjištění pak návrh, který podala Ústavnímu soudu sama matka nezletilého - nikoliv jako zákonná zástupkyně za nezletilého, je návrhem, podaným někým zjevně neoprávněným /§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb./. Dále je třeba poukázat na stanovisko, které již ve svých rozhodnutích Ústavní soud České republiky zaujal /III. ÚS 23/93 aj./, a podle něhož z ústavního principu nezávislosti soudu /čl. 82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů /§ 132 o. s. ř./. Jestliže obecné soudy vykonaly dokazování a důkazy podle své úvahy hodnotily v souladu s § 132 o. s. ř., pak závěry z tohoto hodnocení plynoucí jsou součástí nezávislosti soudního rozhodování a do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Stejně tak Ústavnímu soudu nepřísluší "ukládat příslušným orgánům upravit jednotná pravidla pro určování výživného či pravidla pro valorizaci výživného", jak to stěžovatelka navrhuje. Proto v této části podání stěžovatelky jde o návrh zjevně neopodstatněný a o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud České republiky příslušný /§ 43 odst. 1 písm. c), e) zákona č. 182/1993 Sb./. Pro výše uvedená zjištění a citovaná ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. rozhodl Ústavní soud České republiky tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 3. 5. 1995 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.