III.ÚS 732/14
V PLATNOSTI- KS Plzeň 18 Co 100/2013-41
- OS Klatovy 15 Nc 1380/2012
- ÚS III.ÚS 732/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí zákonné lhůty. Stížnost byla podána až po dvou měsících od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, které bylo posledním procesním prostředkem. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu musí být ústavní stížnost podána včas po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soud nerozhodl o věci na základě jejího obsahu, protože lhůta nebyla dodržena.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Habešové, zastoupené Mgr. et Mgr. Yvonnou Paikrovou, advokátkou advokátní kanceláře Šíp, Kadlec, Paikrová s. r. o., se sídlem Tyršova 521, Tábor, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2013 č. j. 18 Co 100/2013-41 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. ledna 2013 č. j. 15 Nc 1380/2012-34, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 7. 11. 2013, doručenou Ústavnímu soudu Okresním soudem v Klatovech (dále jen "okresní soud") dne 25. 2. 2014 a k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 30. 4. 2014, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že postupem obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a na právní pomoc ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením okresního soudu nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno její žádosti o přidělení zástupce z řad advokátů. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení okresního soudu potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí brojila stěžovatelka dovoláním, avšak Nejvyšší soud je usnesením ze dne 11. 9. 2013 č. j. 21 Cdo 2189/2013-84 odmítl, neboť dospěl k závěru, že není podle § 237 občanského soudního řádu přípustné. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z hlediska řízení o ústavní stížnosti představovalo výše označené usnesení Nejvyššího soudu mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, takže stěžovatelčinou povinností bylo podat ústavní stížnost ve lhůtě 2 měsíců od jeho doručení. Jde-li o datum doručení tohoto rozhodnutí stěžovatelce, k ústavní stížnosti bylo přiloženo pravomocné usnesení okresního soudu ze dne 3. 1. 2014 č. j. 15 Nc 1380/2012-101, kterým bylo řízení o stěžovatelčině žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely podání ústavní stížnosti ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 15 Nc 1380/2012 a proti rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2189/2013-84 zastaveno a věc byla postoupena České advokátní komoře, přičemž v odůvodnění tohoto unesení se uvádí, že zmíněná žádost byla obsažena v podání ze dne 8. 11. 2013. Z toho zřetelně plyne, že stěžovatelce muselo být předmětné usnesení Nejvyššího soudu známo, a tudíž i doručeno již před tímto datem. Pokud jde o datum podání ústavní stížnosti, stěžovatelka má patrně za to, že rozhodným okamžikem je datum, kdy ústavní stížnost podala u okresního soudu, tj. dne 8. 11. 2013, případně kdy tuto předala k poštovní přepravě v zásilce adresované okresnímu soudu. Z hlediska běhu lhůty stanovené v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu však tento okamžik žádný význam nemá, a rozhodné je datum doručení předmětného návrhu Ústavnímu soudu, resp. datum, kdy obecný soud předal tento návrh k poštovní přepravě za účelem doručení Ústavnímu soudu [k důvodům viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 1879/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. To se v souzené věci stalo až dne 24. 2. 2014. Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě, a tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2014 Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.