Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 74/2000

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-03-15 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2000:3.US.74.2000

  1. MS Brno 5 T 321/99
  2. ÚS III.ÚS 74/2000
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nepodal odpůr proti trestnímu příkazu, což je podmínkou přípustnosti stížnosti. Soud upozornil, že trestní příkaz lze napadnout pouze odporem, kterým se věc předá k hlavnímu líčení. Nevyčerpání tohoto procesního prostředku vytváří procesní překážku podle § 75 odst. 1 zákona. Rozhodnutí bylo vydáno jako odmítavý výrok bez dalšího posouzení věcného obsahu stížnosti.

Rubrum

III. ÚS 74/2000 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. H., zastoupeného JUDr. V. V., advokátem, proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 1999, sp. zn. 5 T 321/99, mimo ústní jednání dne 15. 3. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou za splnění formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocný příkaz Městského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 1999 (5 T 321/99) a tvrdil, že tímto rozhodnutím označený obecný soud porušil jeho ústavně zaručené právo zaručené Listinou základních práv a svobod (čl. 36, čl. 37 odst. 4, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 1), případně také Ústavou republiky (čl. 95 úst. zák. č. 1/1993 Sb.); navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadený trestní příkaz zrušil. Ústavní stížnost je nepřípustná. V odůvodnění ústavní stížnosti rozvedenými námitkami stěžovatel přehlíží, že ústavní stížnost, jako procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených práv, lze podat toliko tehdy, jestliže před jejím podáním byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně takových práv poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona); trestní příkaz, jako zvláštní zjednodušený druh trestního řízení, však sám o sobě zmíněnou zákonem stanovenou podmínku nesplňuje, neboť, jak o tom byl stěžovatel poučen nejen soudem, ale - jak se dá pod aspektem pravidel povolání předpokládat - také obhájcem, totiž že soudem vydaný trestní příkaz lze napadnout odporem, jímž se tento příkaz zruší a dotčená trestní věc se projedná v hlavním líčení, tedy za plného respektování procesních kautel (§ 314g odst. 1, 2 tr. ř.). Jestliže stěžovatel, přes profesionálně poskytnutou právní službu obhájcem, podání odporu proti napadenému trestnímu příkazu opomněl, založil tím pro posouzení merita ústavní stížnosti procesní překážku (§ 75 odst. 1 zákona), kterou za dané situace nelze odstranit; ústavní stížnost stěžovatele byla posouzena jako nepřípustná (§ 75 odst. 1) a o ní jako o takové bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se jevila potřeba - pro ustanovení tlumočníka v průběhu přípravného řízení a pro obhajobu poskytnutou obhájcem - zabývat se za daných okolností blíže námitkami vznesenými v intencích ustanovení čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 15. března 2000

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.