III.ÚS 74/99
V PLATNOSTI- NS 25 Cdo 2002/98-82
- ÚS III.ÚS 74/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Návrh byl podán až po nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které poskytuje právní ochranu. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož se lhůta počítá od nabytí právní moci posledního rozhodnutí. Na základě § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu byl návrh odmítnut jako nepřípustný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu navrhovatele V. v.o.s. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 1995, čj. 15 Co 213/94-42 a rozsudku Okresního soudu v Hradci králové ze dne 26. 10. 1993, čj. 12 C 187/93-28, t a k t o :
Výrok
N á v r h s e o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel podal dne 10. 2. 1999 ústavní stížnost, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 1995, čj. 15 Co 213/94-42 a rozsudku Okresního soudu v Hradci králové ze dne 26. 10. 1993, čj. 12 C 187/93-28. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp.zn. 12 C 187/93, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové byl navrhovatel uznán povinným zaplatit částku 295.681,- Kč, jako doplatek kupní ceny a náhradu škody ve výši 22.113,- Kč. Rozsudek mu byl doručen dne 3. ledna 1994. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že jej co do rozsahu kupní ceny potvrdil a co do náhrady škody zrušil. Tento rozsudek byl navrhovateli doručen dne 16. února 1995. Ve věci bylo rovněž podáno dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 18. listopadu 1998 usnesením, čj. 25 Cdo 2002/98-82, tak, že dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost. Usnesení Nejvyššího soudu však navrhovatel ústavní stížností nenapadl. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst.1 cit. zákona), a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že navrhovatel svoji ústavní stížnost podal po lhůtě shora uvedené. S ohledem na uvedenou skutečnost proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. března 1999
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.