Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 76/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-06-18 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2003:3.US.76.01

  1. MS Praha 39 Co 174/2000-97
  2. NS 29 Odo 80/2001
  3. ÚS III.ÚS 76/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Podal dovolání k Nejvyššímu soudu po uplynutí lhůty, což vedlo k jeho odmítnutí jako opožděného. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Výsledkem bylo zamítnutí návrhu v souladu s právním předpisem.

Rubrum

III. ÚS 76/01 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. H., zastoupeného JUDr. T. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2000 č. j. 39 Co 174/2000-97 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. prosince 1999 č. j. 7 C 42/97-63, t a k t o :

Výrok

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal také dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. března 2003 č. j. 29 Odo 80/2001-112 bylo zjištěno, že stěžovatel podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, v němž namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhl jeho zrušení. Přestože byl odvolacím soudem poučen o lhůtě k podání dovolání, učinil tak až po jejím uplynutí, a proto Nejvyšší soud ČR dovolání jako opožděné dle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu odmítl. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje - dovolání podal až po lhůtě k tomu stanovené, a proto byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2003

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.