III.ÚS 803/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Evy Valentové, zastoupené JUDr. Markétou Kadlecovou, advokátkou, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2026 č. j. 25 Co 400/2025-490, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. Petra Klouba, 2. Ing. Jana Klouba, 3. Štěpána Horáka, 4. Františka Stejskala, 5. Jiřího Zajíčka a 6. Markéty Horákové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného usnesení, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i princip zakotvený v čl. 90 Ústavy.

2. Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka (znalkyně z oboru ekonomika, cena a odhady) byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 15. 4. 2024 č. j. 28 C 39/2020-356 ustanovena znalkyní pro podání znaleckého posudku, v němž měla stanovit obvyklou cenu celkem 24 bytových a nebytových jednotek specifikovaných v usnesení, jejich výnosovou hodnotu na základě obvyklého nájemného a výnosovou hodnotu ze sjednaného nájemného. Vedlejším účastníkům 1. a 2. byla současně uložena povinnost složit zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 120 000 Kč. Usnesením ze dne 18. 11. 2024 č. j. 28 C 39/2020-384, soud prvního stupně schválil stěžovatelce přibrání konzultanta pro obor daň z nemovitých věcí. Usnesením ze dne 6. 12. 2024 č. j. 28 C 39/2020-392 byla stěžovatelce na její žádost přiznána další záloha ve výši 12 000 Kč.

3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 4. 2025 č. j. 28 C 39/2020-412 bylo stěžovatelce přiznáno znalečné v jí požadované výši, tj. 367 088,77 Kč. K odvolání vedlejších účastníků 1., 2. a 4. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 29. 7. 2025 č. j. 25 Co 241/2025-450 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že nevycházel ze správného vyúčtování podaného stěžovatelkou, s nímž se paušálně ztotožnil a nezabýval se přiměřeností délky času vyúčtovaných úkonů včetně náhrady hotových výdajů a cestovného. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 8. 2025 č. j. 28 C 39/2020-453 přiznal stěžovatelce odměnu za zpracování znaleckého posudku ve výši 367 619,14 Kč.

4. K odvolání vedlejších účastníků 1. a 2. odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně a přiznal stěžovatelce znalečné ve výši 233 746,77 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací odvolatelů, že soud prvního stupně opětovně nekriticky převzal vyúčtování znalečného předloženého stěžovatelkou, zabýval se podrobně pouze hotovými výdaji, cestovným a náhradou za ztrátu času, přičemž u ostatních položek jen zevrubně konstatoval, že je považuje za oprávněné a přiměřené. Odvolací soud shledal jako důvodnou také námitku, že stěžovatelkou vyúčtovaný počet hodin strávených v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku je značně nadhodnocený, a ne všechny úkony vyžadují takovou odbornou a kvalifikovanou činnost, aby bylo adekvátní hodnotit je v maximální sazbě 1000 Kč za hodinu.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že k porušení jejích výše uvedených práv došlo tím, že odvolací soud jí zkrátil odměnu za vypracování znaleckého posudku. Namítá, že odvolací soud se řádně nevypořádal s jejími námitkami, které uplatnila ve vyjádření k odvolání, a své úvahy vedl tak, že se ztotožnil s argumentací odvolatelů. Z tohoto důvodu považuje napadené rozhodnutí za překvapivé a zasahující do jejího práva na rovnost. Stěžovatelka podrobně polemizuje s tím, že jí vyúčtovaný počet hodin je nadhodnocený, nesouhlasí se snížením hodinové sazby u jednotlivých položek. Namítá dále, že senáty odvolacího soudu v obdobných řízeních rozhodují odlišně, což ukazuje na nepředvídatelnost a nejednotnost rozhodování. S odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 806/21 má stěžovatelka za to, že napadené rozhodnutí nenaplnilo její legitimní očekávání, že jí v souladu s právními předpisy budou nahrazeny náklady, které účelně vynaložila v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud nejprve uvádí, že o obdobné ústavní stížnosti stěžovatelky rozhodoval usnesením ze dne 3. 12. 2025 sp. zn. I. ÚS 2785/25. Nyní posuzovaná ústavní stížnost se týká obdobné věci, kdy stěžovatelka byla ustanovena znalkyní pro podání znaleckého posudku, v němž měla stanovit obvyklou cenu a výnosovou hodnotu u několika bytových a nebytových jednotek, a jsou v ní předestřeny také obdobné námitky proti stanovení výše znalečného. V uvedeném usnesení Ústavní soud vysvětlil, že legitimní očekávání znalce na vyplacení znalečného je majetkovým nárokem, který je pod ochranou moci soudní. Rozhodování o znalečném je doménou obecných soudů, do kterého Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat s výjimkou případů extrémního vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, např. svévolnou interpretací a aplikací zákona či v případě extrémního rozporu s principy spravedlnosti.

8. Ústavní soud po přezkoumání soudního spisu v tomto ohledu neshledává žádné neústavní pochybení. Odvolací soud své rozhodnutí o snížení výše znalečného podrobně odůvodnil. U jednotlivých úkonů objasnil, kdy považoval počet vykázaných hodin za přiměřený, a kdy naopak dospěl k závěru, že je namístě snížit počet hodin výkonu znalecké činnosti (např. tabulky pro každou oceňovanou jednotku vykazovaly značné podobnosti, a byly tak s drobnými modifikacemi využitelné pro většinu jednotek, podkladem pro určení obvyklé ceny, resp. výnosové hodnoty, byly často užity shodné srovnávací materiály a vytvořené tabulky a zpracovaná data posloužily pro více nemovitostí). Odvolací soud také vysvětlil, že u úkonů, u nichž snížil hodinovou sazbu z částky 1 000 Kč účtované stěžovatelkou na 800 Kč, nejde o vysoce odbornou činnost (sepsání výzev k místnímu šetření, roztřídění a archivace fotodokumentace z místního šetření, vložení do posudku a formátování, grafická kontrola posudku, tisk a vazba). Ústavní soud na podrobně odůvodněné úvaze odvolacího soudu neshledal nic protiústavního. Je třeba také uvést, že odkaz stěžovatelky na nález sp. zn. II. ÚS 806/21 není pro posuzovanou věc relevantní, neboť v tomto nálezu šlo o nesprávné stanovení výše znalečného, resp. neodůvodněné nepřiznání náhrady ušlého výdělku samostatně výdělečně činnému znalci s tím, že tato náhrada náleží jen zaměstnanci.

9. Za relevantní nelze uznat ani námitku stěžovatelky týkající se překvapivosti napadeného usnesení. Odvolací soud rozhodoval ve věci dvakrát, a již ve svém prvním rozhodnutí ze dne 29. 7. 2025 zrušil usnesení soudu prvního stupně mj. právě z důvodu nedostatečné úvahy ve vztahu k přiměřenosti časové dotace k vyúčtovaným úkonům. Pokud soud prvního stupně opětovně tuto úvahu dostatečně neprovedl ani v rámci svého v pořadí druhého rozhodování o znalečném, není jeho následná změna napadeným usnesením odvolacího soudu překvapivou. Stěžovatelka se k odvolání vedlejších účastníků 1. a 2., kteří v něm argumentovali mj. nepřiměřeností rozsahu vyúčtovaných hodin a výší hodinové sazby, měla možnost vyjádřit, a to také učinila. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí není možné považovat za překvapivé (srov. např. nález sp. zn. III.ÚS 2748/1, bod 21).

10. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu