III.ÚS 81/04
V PLATNOSTI- OS Rokycany E 913/97-52
- ÚS III.ÚS 81/04
- ÚS I.ÚS 638/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh na vydání nálezu o neplatnosti dražby movitých věcí nebyl příslušným způsobem formulován. Soud se opřel o § 82 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož nemá pravomoc rozhodovat o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci prostřednictvím nálezu. Návrh stěžovatele byl považován za neopodstatněný, protože Ústavní soud nemůže přijmout návrhy, které neodpovídají jeho kompetenci. Náhrada nákladů řízení byla odmítnuta, protože podmínky pro její přiznání nebyly splněny.
Rubrum
III. ÚS 81/04 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele D. a. s., zastoupeného Mgr. H. F., předsedkyní představenstva, právně zastoupeného JUDr. G. V. advokátem o návrhu ze dne 11. února 2004, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se, s odkazem na blíže rozvedené okolnosti týkající se dražebního prodeje movitých věcí a z nich plynoucí tvrzené porušení ústavních kautel (čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR), cestou ústavní stížnosti domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud v intencích jím formulovaného eventuálního petitu rozhodl, že (I.) "dražba movitých věcí provedená Okresním soudem v Rokycanech dne 15. 12. 2003 na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 15. 11. 2003 č. j. E 913/97-52 je pro porušení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod neplatná", eventuálně tak, že (II.) "dražba movitých věcí provedená Okresním soudem v Rokycanech dne 15. 12. 2003 na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 15. 11. 2003 č. j. E 913/97-52 se pro porušení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod zrušuje". Stěžovatel rovněž požadoval přiznání náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z pohledu formálních (procesních) náležitostí, jejichž splnění je nezbytnou podmínkou umožňující její věcné projednání a shledal, že tato vykazuje formální vady, jež mají za následek její odmítnutí. V dané věci, s ohledem na návrhové žádání stěžovatele (jím předestřený petit), je z hlediska kompetenčního určující ust. § 82 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle něhož, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Domáhá-li se ovšem stěžovatel vydání nálezu, jímž by Ústavní soud rozhodl v intencích jeho návrhu, je nutno konstatovat, že se v daném případě jedná o návrh, resp. takovým způsobem formulovaný petit, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat, tj. k vydání jemu korespondujícího rozhodnutí, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, není oprávněn. S poukazem na to, že Ústavní soud coby orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) ve své činnosti vychází z principu, dle něhož může uplatňovat svou ústavně založenou pravomoc jen v případech, mezích a způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), návrh stěžovatele podle ust. § 43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona, jako návrh, k jehož projednání není příslušný, usnesením odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Náhradu nákladů řízení Ústavní soud stěžovateli nepřiznal, neboť k tomu, také s ohledem na výsledek řízení, neshledal podmínky předvídané v § 62 odst. 4 cit. zákona, když opačný postup je i v rozporu s ust. § 83 odst. 1 téhož zákona.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2004
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.