III.ÚS 848/06
V PLATNOSTI- OS Litoměřice 1 E 8/2005-37
- KS Ústí 12 Co 226/2006-58
- ÚS III.ÚS 848/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadená usnesení soudů prvního a druhého stupně nezasahovala do základních práv stěžovatele. Rozhodnutí byla procesní povahy a neovlivňovala právní postavení stěžovatele, který nebyl žadatelem o výkon rozhodnutí. Soudy nezakročily proti stěžovateli, ale proti oprávněné, takže jeho nároky nebyly dotčeny. Námitky proti jiným orgánům veřejné moci byly bezpředmětné, protože soudy nezakročily proti nim.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Petrem Kalenským, advokátem v Praze 2, Hálkova 2, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 1. 2006, čj. 1 E 8/2005-37, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2006, čj. 12 Co 226/2006-58, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 15. 11. 2006 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že obecné soudy svým postupem porušily čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také Trestněprávní úmluvu o korupci (vyhlášenou pod č. 70/2002 Sb. m. s.). Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích bylo podle § 96 občanského soudního řádu zastaveno řízení o výkon rozhodnutí, zahájené proti stěžovateli Okresní správou sociálního zabezpečení Praha-západ, k vymožení částky 27 094,73 Kč, s odůvodněním, že oprávněná dříve, než o jejím návrhu bylo rozhodnuto, vzala tento svůj návrh zpět. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, v němž se domáhal, aby je odvolací soud změnil, resp. zrušil a rozhodl tak, že se řízení nezastavuje. V dalším, navazujícím podání se stěžovatel domáhal procesního postupu podle § 264 odst. 1 občanského soudního řádu, když požadoval, aby soud po výzvě oprávněné nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, kterou má stěžovatel za poddlužníkem - Obvodním soudem pro Prahu 1 z titulu soudní úschovy. Odvolací soud však rozhodnutím napadeným touto ústavní stížností usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že pokud oprávněná vzala svůj návrh zpět ještě před nařízením výkonu rozhodnutí, je soud tímto návrhem vázán a musí řízení podle § 96 odst. 2 a 4 ve spojení s § 254 odst. 1 občanského soudního řádu zastavit, přičemž důvody zpětvzetí návrhu jsou zcela nerozhodné. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že Obvodní soud pro Prahu 1 blokuje jeho pohledávku neoprávněně, upozorňuje na svou pohledávku vůči ČSSD, a tvrdí, že je nestandardním postupem státních orgánů vydírán. V souvislosti s tím namítá, že okresní správa sociálního zabezpečení si těchto skutečností musela být vědoma a že měla zvolit jiný způsob vymáhání k uspokojení nároků, a to z hotových prostředků uložených v soudní úschově, jak má být obvyklou praxí. Pokud tak nepostupovala, stěžovatele znevýhodnila, resp. poskytla ČSSD nepatřičnou výhodu, a porušila svou povinnost uplatnit nároky státu nezávisle, nestranně a co nejvýhodněji. V důsledku toho postupovala v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Tato skutečnost prý byla soudům známa, a proto porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. V prvé řadě je třeba konstatovat, že napadená usnesení nejsou svou povahou vůbec způsobilá zasáhnout ústavně zaručená základní práva stěžovatele, neboť dané řízení nebylo zahájeno k návrhu stěžovatele, ale oprávněné, takže to nebyl stěžovatel, kdo se ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal svého práva u soudu. Vydaná rozhodnutí jsou přitom procesní povahy, nemající žádný dopad na práva a povinnosti stěžovatele (odhlédne-li Ústavní soud od výroku o nákladech řízení, proti němuž stěžovatel ale v ústavní stížnosti nebrojí). Navíc z ústavní stížnosti není zřejmé, v čem konkrétně má pochybení obecných soudů, jde-li o vlastní, jimi zvolený procesní postup, kterýžto zcela vylučuje postup uplatňovaný stěžovatelem, spočívat. S ohledem na petit ústavní stížnosti jsou pak námitky, směřující proti jiným orgánům veřejné moci než shora uvedeným obecným soudům, bezpředmětné. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. března 2007 Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.