III.ÚS 877/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka, a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Ondřejem Milatou, advokátem, se sídlem Brandlova 1685/9, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 2026, č. j. 13 Co 43/2026-1962, a proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 7. ledna 2026, č. j. 42 Nc 3602/2023-1932, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné jako účastníků řízení a nezletilého B. B. a C. C. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatelka a zletilý vedlejší účastník (dále též "otec") jsou rodiči nezletilého C. C., kterému jsou nyní tři roky. Matka a otec spolu nikdy nežili. Otcovství bylo určeno soudním rozhodnutím v dubnu 2024, nezletilý byl svěřen do péče matky, otci bylo stanoveno výživné. Určení styku bylo vyloučeno k samostatnému řízení, které nyní probíhá. Kontakty mezi otcem a nezletilým doposud probíhaly na základě předběžných opatření výlučně cestou asistovaného styku, vždy v rozsahu jedné či dvou hodin. Dvě organizace původně zajišťující asistovaný styk službu vypověděly, neboť otec se choval nevhodně, neadekvátně až agresivně. Jeho chování bylo vyhodnoceno jako ohrožující nezletilého. Zakročit musela Policie ČR, otec byl nedobrovolně hospitalizován v psychiatrické nemocnici mimo jiné z důvodu paranioidity a rizika uvolnění agrese bezprostředně při pocitu subjektivního ohrožení. Vůči otci je vedeno trestní stíhání pro spáchání přečinu nebezpečného pronásledování a přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu, kterých se měl dopustit proti úřednici okresního soudu a dvěma úřednicím OSPOD. V tomto řízení byla znalecky potvrzena smíšená porucha osobnosti nasedající na škodlivé užívání více psychoaktivních látek (alkohol, kanabinoidy, ev. metamfetamin). Předběžné opatření, kterým byl upraven styk otce s nezletilým bylo z uvedených důvodů zrušeno.

2. Z výše uvedených důvodů nastala ve styku otce s nezletilým pauza trvající více než sedm měsíců zakončená předběžným opatřením v listopadu 2025 (viz dále), o jehož výkon jde v nyní posuzované věci. Okresní soud v Karviné (dále jen jako "okresní soud") rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým formou asistovaných styků jedenkrát týdně po dobu jedné hodiny za přítomnosti pracovníka určené poradny bez přítomnosti matky. Povinnost matky okresní soud formuloval tak, že je povinna nezletilého ke styku řádně připravit, předat pracovníkovi ve stanoveném termínu a na stanoveném místě a po skončení styku nezletilého na stejném místě převzít.

3. Krajský soud v Ostravě (dále jen jako "krajský soud") k odvolání matky toto rozhodnutí potvrdil, s výhradou formulačních změn výroku (z důvodu materiální vykonatelnosti výrok potvrdil ve znění, ve kterém uložil matce povinnost strpět styk otce s nezletilým) a uložení povinnosti hradit náklady asistovaného styku otci, bylo předběžné opatření po věcné stránce potvrzeno krajským soudem v prosinci 2025.

4. Matka syna k asistovanému styku dle vykonatelného rozhodnutí v listopadu a prosinci 2025 nepředala, proto bylo na návrh otce zahájeno řízení o výkon rozhodnutí. K výzvám soudu uvedla, že předběžné opatření určující styk je nezákonné, nebyla dosud nikým z poradny kontaktována, není jí známo, jak bude probíhat prověření způsobilosti otce ke styku. Do poradny se v určenou hodinu nemůže dostavit, neboť je v zaměstnání. Soudem bylo proto nařízeno setkání s mediátorem, kam se matka nedostavila, byla jí doručena výzva k dobrovolnému splnění povinnosti, byla opakovaně soudem i OSPOD poučena o následcích nerespektování vykonatelného rozhodnutí.

5. Usnesením okresního soudu z ledna 2026 byl nařízen výkon rozhodnutí (usnesení o nařízení předběžného opatření) uložením pokuty stěžovatelce ve výši 5 000 Kč za každý z šesti neuskutečněných styků v průběhu listopadu a prosince 2025, celkem ve výši 30 000 Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud usnesení okresního soudu v převažujícím rozsahu (v souhrnu 25 000 Kč) potvrdil jako věcně správné. Ačkoliv krajský soud znění výroku exekučního titulu formulačně upravil, neznamená to, že by nebyl již od počátku materiálně vykonatelný. Krajský soud se neztotožnil pouze s uložením pokuty za neuskutečněný styk dne 13. 11. 2025, neboť ve vztahu k tomuto styku byla matce adresována výzva k dobrovolnému splnění povinnosti. Obě usnesení týkající se uložení pokuty napadá stěžovatelka ústavní stížností.

II. Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka uvádí, že napadenými rozhodnutími byla porušena její práva chráněná čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Vytýká obecným soudům, že usnesení, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, bylo materiálně nevykonatelné a nemohlo tedy sloužit jako podklad pro nařízení výkonu rozhodnutí. Stěžovatelce jím nebyla uložena povinnost styk strpět ani žádná jiná povinnost (např. uzavřít dohodu s poradnou), která by mohla být vymáhána. Tuto nezákonnost zhojilo až rozhodnutí krajského soudu, které již stěžovatelka respektuje. Soudy si počínaly nesprávně také proto, že neposuzovaly, proč asistované styky neproběhly, zda se k nim otec dostavil.

III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána až na dále uvedenou výjimku oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti proti usnesením krajského a okresního soudu příslušný až na uvedenou výjimku. V rozsahu týkajícím se pokuty za neuskutečněný styk dne 13. 11. 2025 je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti proti usnesení okresního soudu nepříslušný a ve vztahu k usnesení krajského soudu jde o stížnosti podanou zjevně neoprávněnou osobou.

8. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud předesílá, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech.

10. V dané věci obecné soudy uložily stěžovatelce podle rozhodnutí krajského soudu pokuty ve výši 5 x 5 000 Kč. Z ústavněprávního hlediska jde i ve svém souhrnu o tzv. bagatelní částku. Ústavní soud opakovaně uvedl, že často již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Zásah Ústavního soudu je proto namístě jen ve výjimečných případech [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 157/16, bod 11, či sp. zn. III. ÚS 232/25]. Kromě výše částky, která je předmětem řízení, je pro posouzení bagatelnosti věci nutné ji vyhodnotit i z hlediska kvalitativního. Obecně lze toto hledisko vyjádřit tak, že se zkoumá hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [nález sp. zn. III. ÚS 2018/15, bod 20].

11. Jádrem argumentace stěžovatelky jsou prakticky totožné námitky jako v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. V ústavní stížnosti neuvádí žádnou argumentaci svědčící pro závěr, že obecné soudy si kromě nezákonnosti počínaly také protiústavně. Postupu obecných soudů vytýká, že svá rozhodnutí opírají o materiálně nevykonatelný exekuční titul. Ústavní soud však tuto vadu napadených rozhodnutí neshledal.

12. Prvním odstavcem výroku okresního soudu o nařízení předběžného opatření (před zásahem krajského soudu) sice nebyla stěžovatelce explicitně uložena povinnost strpět styk otce s nezletilým, výrok byl formulován jako oprávnění otce se se synem stýkat. Povinnost matky však byla formulována ve třetím odstavci výroku, podle něhož byla povinna nezletilého ke styku předat pracovníkovi poradny ve stanoveném termínu a na stanoveném místě a po skončení styku nezletilého na stejném místě převzít. Nemohly tedy vzniknout pochybnosti o tom, co je v dané souvislosti stěžovatelčinou povinností. Povinnosti matky byly výstižně popsány i v samotném odůvodnění usnesení, kterým bylo předběžné opatření nařízeno (viz závěr bodu 30). Kromě toho nelze odhlédnout ani od toho, že toto předběžné opatření bylo již několikátým předběžným opatřením vydaným v posuzované věci. Podle předchozích předběžných opatření se styk mnohokrát předtím realizoval. Argumentace stěžovatelky se proto jeví jako účelová.

13. Na výše uvedeném nic nemění formulační úprava výroku předběžného opatření provedená krajským soudem. Krajský soud k této změně přistoupil zejména pro nevhodnost konstituování oprávnění otce formou předběžného opatření. Lze tedy připustit, že výrok předběžného opatření v usnesení okresního soudu nebyl formulován plně v souladu s § 76 o. s. ř., což však neznamená, že povinnosti matky byly vymezeny natolik nejasně či nesrozumitelně, že by ve vztahu k ní povinnost předat nezletilého k asistovanému styku nebyla materiálně vykonatelná.

14. Napadená rozhodnutí o výkonu rozhodnutí jsou dostatečně a přiléhavě odůvodněna. Okresní soud komplexně a podrobně zhodnotil, z jakých důvodů je namístě pokutu matce uložit, vyvinul adekvátní snahu dovést ji k plnění povinností plynoucích z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně. Krajský soud se dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatelky včetně námitky materiální nevykonatelnosti exekučního titulu před změnou provedenou krajským soudem.

15. Nad rámec právní argumentace lze uvést, že z obsahu a příloh ústavní stížnosti vyplývá, že důvodem neuskutečnění styků nebyly stěžovatelčiny pochybnosti o obsahu jejích povinností předat nezletilého k asistovanému styku s otcem. Z ústavní stížnosti i dalších stěžovatelkou předložených dokumentů vyplývá, že neochota předávat nezletilého ke styku byla dána obavami stěžovatelky o bezpečí nezletilého, opodstatněnými předchozím excesivním počínáním otce. Ačkoliv lze tyto obavy pochopit, neboť jednání otce zjevně může být rizikové pro jeho okolí, je nutno zdůraznit, že právě z těchto důvodů soud rozhodl o asistovaném styku, při kterém byl otec s nezletilým pod neustálým dozorem další osoby.

16. Ústavní soud vyšel z obsahu napadených rozhodnutí a z vyžádaných částí spisové dokumentace obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V postupu obecných soudů neshledal nedostatky, které by vyžadovaly zásah Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí netrpí vadami, které by měly intenzitu protiústavnosti.

17. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl zčásti jako podaný zjevně neoprávněnou osobou, zčásti pro svou nepříslušnost a ve zbytku jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu