III.ÚS 89/02
V PLATNOSTI- MS Praha 6 To 485/2001
- ÚS III.ÚS 89/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení soudu, které odmítlo odvolání proti rozsudku odsoudícímu ho za podvod. Soud se opřel o § 254 odst. 1 trestního řádu, který umožňuje přezkum rozhodnutí soudu I. stupně. Rozsudek byl podle Ústavního soudu v souladu s právními předpisy a hodnocení důkazů bylo oprávněné.
Rubrum
III. ÚS 89/02 Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele M. W., zastoupeného M. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2001, sp. zn. 6 To 485/2001, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Stěžovatel, který se domáhal zrušení výše označeného usnesení Městského soudu v Praze, odůvodnil návrh tím, že se jím cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že byl odsouzen pro spáchání trestného činu poté, co předcházející rozsudky soudu I. stupně, kterými byl obžaloby zproštěn, soud II. stupně zrušil a dokonce věc přikázal jinému soudci. Podle jeho přesvědčení byl tak bezdůvodně odňat svému zákonnému soudci a odsouzen na základě hodnocení důkazů, které považuje za nepřijatelné a odporující zásadám českého trestního práva. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 485/2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání, když v usnesení vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč shledal postup soudu I. stupně při shromažďování důkazů a jejich hodnocení v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu a proč odsouzení odvolatele pro spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, považuje za odůvodněné. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pokud stěžovatel poukázal na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 30. srpna 2000, kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně ze dne 16. února 2000 a současně nařízeno projednat a rozhodnout věc jiným soudcem, je třeba uvést, že postup soudu byl v souladu s § 262 tr. řádu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. března 2002
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.