III.ÚS 934/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ž. H., zastoupené Mgr. Janem Maráškem, advokátem, se sídlem Všehrdova 525, Uherské Hradiště, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2025, č. j. 6 Tdo 969/2025-519, usnesení Krajského soudu v Brně -- pobočky ve Zlíně ze dne 10. dubna 2025, č. j. 6 To 70/2025-350, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. února 2025, č. j. 13 Nt 17005/2024-117, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy. Dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") uložil stěžovatelce ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Stěžovatelka byla podezřelá ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku. V průběhu trestního řízení byl ke zdravotnímu stavu stěžovatelky vypracován znalecký posudek, z něhož je zřejmé, že stěžovatelka trpěla v době činu chronickou poruchou s bludy, kvůli níž byly její rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizelé. Podle soudu stěžovatelka zaslala během řízení několik zmatených vyjádření. V nich namítá, že netrpí žádnou duševní poruchou a je sama obětí svého okolí a úřadů, včetně pokusu o likvidaci. Ze strachu o svůj život se bojí dostavit k soudu. Žádá o zastavení "psychopatické reality show drama produkce vrahů". Soud dospěl k závěru, že ze znaleckého posudku dostatečně vyplývá závěr o vymizení stěžovatelčiných rozpoznávacích a ovládacích schopností, proto ji není možné trestně stíhat. Soud tedy obligatorně uložil stěžovatelce ochranné léčení, a to v ambulantní formě vzhledem k doporučení znalce a povaze stěžovatelčiny poruchy.

3. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Závěry okresního soudu ohledně nutnosti uložení ochranného léčení jsou správné. Znalecký posudek vyznívá jednoznačně a nevzbuzuje žádné pochybnosti. Za významný nedostatek napadeného rozhodnutí považuje krajský soud to, že se okresní soud vůbec nezabýval tím, zda se stěžovatelka dopustila předmětného činu jinak trestného. Z provedených důkazů však lze tento závěr jednoznačně učinit. Podstatou daného jednání bylo soustavné (zhruba půl roku trvající) a prakticky každodenní zasílání e-mailů poškozenému (starostovi obce), které obsahovaly i výhružky smrtí. Spáchání tohoto skutku vyplývá zejména z podání vysvětlení poškozeného a doložených e-mailů. Poškozenému bylo známo, že stěžovatelka trpí psychickými problémy, což mohlo vyvolat důvodný strach z naplnění jejích výhružek. Vzhledem k tomu, že tyto výhružky spíše eskalovaly, jde jednoznačně o čin společensky škodlivý. Uložení ochranného léčení je proto namístě.

4. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. Z dovolacích námitek nevyplývá, že by závěry soudů nižších stupňů měly být v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Jednání stěžovatelky nelze chápat jako sebeobranu (ve smyslu nutné obrany), neboť dlouhodobým posíláním výhružných mailů nelze odvracet žádný trvající či hrozící útok. Závěr o uložení ochranného opatření je dostatečně podložen výsledky znaleckého zkoumání.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá, že soudy nedostatečně zjistily relevantní skutkový stav. Jejich závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Rozhodnutí jsou podle stěžovatelky formalistická a ignorují skutečný skutkový stav. Stěžovatelka je obětí podvodu a pokusů o její likvidaci jak ze strany soukromých osob, tak i orgánů veřejné moci. Stěžovatelka sama nikoho nenapadla a nikomu neublížila (vždy jednala v sebeobraně). Její e-mailovou adresu napadli a zneužili hackeři. Údajného poškozeného neviděla 7 let. Stěžovatelka tedy nejednala v nepříčetnosti a její pobyt na svobodě není nebezpečný. Má strach z vedlejších účinků vnucené léčby. Znalecký posudek považuje za zmanipulovaný.

6. Zároveň stěžovatelka navrhla odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, neboť nucená léčba ohrožuje její zdraví.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

9. Stěžovatelka svými námitkami opakuje svou obhajobu z původního řízení, jejímž obsahem se míjí s předmětem dané trestní věci. Nevyjadřuje se konkrétně ani k samotnému skutku (s výjimkou neurčité námitky o útoku "hackerů"), ani k obsahu znaleckého posudku (s výjimkou neurčité námitky o jeho zmanipulovanosti), o který soudy opřely svůj závěr o vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností. Již z tohoto důvodu je nutné ústavní stížnost odmítnout.

10. Obsah námitek, které stěžovatelka fakticky pouze obecně formuluje, neodpovídá důvodům, pro které je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů. Stěžovatelkou vznesené námitky jsou prostou polemikou se skutkovými závěry v otázce viny, o níž může rozhodnout jedině obecný soud (čl. 40 odst. 1 Listiny). To je další důvod, pro který nelze stěžovatelčiným námitkám vyhovět.

11. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v napadených rozhodnutích neshledal žádný nedostatek, z něhož by vyplývalo, že soudy nesplnily svoji povinnost ochrany osobní svobody stěžovatelky (výjimkou je pochybení okresního soudu, který se vůbec nezabýval tím, zda se stěžovatelka skutku dopustila, což nicméně napravil krajský soud). Soudy provedly řádné dokazování a stěžovatelka (zastoupená advokátem) měla opakovanou možnost se k věci přinejmenším písemně vyjádřit (k soudu se osobně nedostavila). Obává-li se stěžovatelka poškození zdraví nucenou léčbou, pak je nutné zdůraznit, že průběh ochranného léčení se řídí postupy de lege artis a jakékoliv medicínsky nepřijatelné poškození stěžovatelčina zdraví by s ním bylo v rozporu. Rozhodnutím o uložení ochranného opatření soud lékaře nezavazuje k žádným konkrétním terapiím či procedurám.

12. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud dále nevydával zvláštní rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti, která splňovala zákonné náležitosti teprve doplněním ze dne 1. 6. 2026, rozhodl v nejkratším možném termínu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu