Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 944/08

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2008-04-28 · odmítnuto pro nepřípustnost odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2008:3.US.944.08.1

  1. MS Praha 8 Ca 179/2005
  2. NSS 9 As 36/2007-59
  3. ÚS III.ÚS 944/08
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí, která mu uložila pokutu za porušení pravidel doby řízení vozidla. Soud se opřel o § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě a čl. 6 a 8 AETR, které stanovují odpovědnost dopravce za dodržování doby řízení. Protože byl kasační stížností výsledným procesním prostředkem, návrh proti nižšímu rozhodnutí byl nepřípustný.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. T., zastoupeného JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Gen. Svobody 788, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008 č. j. 9 As 36/2007-59, Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006 č. j. 8 Ca 179/2005-33 a rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 22. 2. 2005 č. j. 60/2005-110-SDNA/2, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že mu jako dopravci, který dopravu provozuje na základě živnostenského oprávnění, byla uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč a to za zjištěné nedodržení denní doby řízení vozidla, přičemž v době prováděné kontroly vozidlo neřídil sám, ale pověřený zaměstnanec. Nesouhlasí s tím, že odpovědnost za uvedené jednání stíhá jej jako dopravce a nikoliv řidiče, jehož odpovědnost za přestupek nebyla vůbec zkoumána. Poukázal na to, že učinil všechny potřebné a možné kroky k zajištění splnění povinností dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě, zejména poučil řidiče o době řízení, odpočinku a bezpečnostních přestávek, jejich příslušná školení také prokázal. Na tyto jeho námitky nebyl vzat zřetel v průběhu řízení a to ani před Nejvyšším správním soudem, který se zabýval přezkumem rozhodnutí Městského soudu v Praze na základě podané kasační stížnosti. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku uplatněném k ochraně práva. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu výše označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí jeho žaloby proti uložení pokuty ve výši 10.000,- Kč za porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě příslušným Ministerstvem dopravy - zásah do práv, kterých se stěžovatel s odvoláním na čl. 1 Listiny základních práv a svobod v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů a opodstatněně ji jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozsudku přiléhavým způsobem mj. vyložil v napadeném rozhodnutí aplikovaná ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě (ve znění platném v posuzovaném období), zabývající se odpovědností dopravce za dodržování příslušných ustanovení týkajících se doby řízení, jakož i znění čl. 6 a 8 Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě - "AETR", stanovící dobu řízení a odpočinku pro řidiče (vyhláška č. 108/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na toto vyčerpávající odůvodnění lze proto v dalším odkázat. Pro uvedené byl návrh napadající rozsudek Nejvyššího správního soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Návrh směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozhodnutí Ministerstva dopravy je návrhem nepřípustným - v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně tvrzených práv dává a který podáním kasační stížnosti byl jím také uplatněn [§ 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. e) zákona. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. dubna 2008 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (6)