III.ÚS 3686/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené Mgr. Danielou Holou, advokátkou, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2025, č. j. 77 Co 103/2025-482, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, nezletilého K. B. K., nezletilého K. B. K. a M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatelka (dále také jen jako "matka") a vedlejší účastník (dále jen jako "otec") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků - šestiletého K. B. (dále též "starší syn") a dvouletého K. B. (dále též "mladší syn"). Poté, co stěžovatelka po narození druhého syna opustila s dětmi společnou domácnost, podali otec i matka k Městskému soudu v Brně (dále jen jako "městský soud") návrh na úpravu poměrů k nezletilým a stanovení výživného. Matka navrhovala úpravu péče o staršího syna tak, aby byl v péči otce od středy do neděle sudého týdne. U mladšího navrhovala, s ohledem na jeho věk, ponechat jej v její péči. Otec navrhoval symetrickou střídavou péči o staršího syna v režimu střídání po týdnu. Městský soud rozhodl o svěření staršího syna do střídavé péče rodičů pro dobu do rozvodu i po rozvodu tak, že v péči otce bude nezletilý každý sudý týden od středy od 8:00 hodin do bezprostředně následujícího pondělí lichého týdne do 8:00 hodin a dále každý lichý týden vždy od středy 8:00 hodin do pátku do 8:00 hodin, přičemž ve zbytku byl svěřen do péče matky. Mladší syn byl svěřen do péče matky. Otci byl určen styk v každém týdnu v úterý a ve čtvrtek od 16:00 do 18:00 hodin. Víkendový režim byl určen v navykacím režimu tak, že z výchozí podoby styku každou sudou sobotu od 15:30 do 18:30 hodin se bude postupně rozšiřovat, až po šesti měsících bude mladší syn u otce každou sudou sobotu od 9:00 do 16:00 hodin a každou sudou neděli od 9:00 do 16:00 hodin. Prázdninový režim nebyl s výjimkou Vánoc zvlášť upraven. Dále soud stanovil otci výživné na oba nezletilé a rozhodl, že výroky, kterými bylo rozhodnuto o péči o staršího syna a o styku s mladším synem, jsou předběžně vykonatelné. Soud vedle péče rozhodoval i o předškolním vzdělávání staršího syna. Nahradil souhlas matky s docházkou staršího syna do mateřské školy v B., kterou nezletilý v době rozhodování soudu již několik let navštěvoval, zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce s docházkou staršího nezletilého do základní školy v B. i na Slovensku a zamítl návrh matky na změnu bydliště nezletilých vycházející z jejího původního úmyslu přestěhovat se s dětmi na Slovensko. Městský soud vyšel při rozhodování z kritérií nastavených judikaturou Ústavního soudu, a dále ze zjištění, že rodiče mají přibližně stejné rodičovské kompetence, je v zájmu nezletilých, aby vztah s oběma pokud možno rovnocenně rozvíjeli a aby se mohl společný čas nezletilých s otcem do budoucna dále rozšiřovat; tvrzení matky o otcově zneužívání návykových látek ani domácímu násilí nic nenasvědčuje. Komunikaci rodičů shledával soud jako konfliktní, ale základní schopnost domluvit se na běžných záležitostech ohledně předávání nezletilých, zůstala dle soudu zachována.

2. Matka se proti rozsudku městského soudu odvolala, tvrdila, že šíře úpravy styku s mladším synem se míjí s realitou, kdy si otec nezletilého v řadě případů vůbec nepřebírá nebo přebírá pozdě, v době styku se o něj stará chůva. Soud měl vzít v úvahu domácí násilí, které otec na stěžovatelce páchal a jeho závislost na návykových látkách. Výživné nebylo stanoveno v souladu s reálnými majetkovými poměry otce. Později vzala stěžovatelka zpět odvolání proti výroku nahrazujícímu její souhlas s přihlášením nezletilého do mateřské školy a výrokům zamítajícím nahrazení souhlasu otce s přihlášením staršího syna do základní školy v B., do základní školy na Slovensku a přihlášení dětí k trvalému pobytu na Slovensku. Odvolací soud tudíž přezkoumal pouze výroky týkající se péče o staršího syna, styku s mladším synem a výroky týkající se výživného pro oba nezletilé. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně, včetně závěru, že domácí násilí a zneužívání návykových látek nebylo prokázáno, vyšel z doporučení opatrovníka rozšířit péči i styk. Rodičovské kompetence obou rodičů jsou přibližně stejné, není důvod k restrikcím ohledně možnosti otce zapojit se do života nezletilých. V souladu s tímto a s ohledem na proběhlou adaptaci nezletilých odvolací soud změnil výroky týkající se péče o staršího syna i styku s mladším synem tak, aby mohli trávit s otcem více času. Starší syn byl nově svěřen do symetrické střídavé péče rodičů se střídáním po týdnu (sudý týden u matky, lichý u otce). Styk s mladším synem byl určen nově na úterý a čtvrtek v sudém týdnu od 16:00 do 18:00 hodin a v prvních osmi měsících na sobotu od 9:00 do 16:00 hodin a neděli od 9:00 do 16:00 hodin. Po osmi měsících se má víkendový styk mladšího syna s otcem rozšířit tak, že bude začínat v sobotu sudého týdne v 9:00 hodin a končit v neděli v 17:00 hodin. Oproti rozsudku soudu prvého stupně upravil krajský soud i prázdninový styk s odkazem na konfliktní vztahy mezi rodiči.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadá pouze rozsudek krajského soudu. Tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, právo rodiče na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny. Vedle toho stěžovatelka namítá i porušení čl. 5 ve spojení s čl. 3 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Dále stěžovatelka namítá porušení čl. 1 odst. 1, 2, 3, čl. 4, čl. 81, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny.

4. Porušení shora vymezených základních práv a svobod spatřuje zejména v tom, že obecné soudy nezohlednily dostatečně existenci domácího násilí a z toho vyplývající vysoce konfliktní situaci mezi rodiči, zneužívání návykových látek ze strany otce, protiprávní jednání otce ve věcech rodičovské odpovědnosti a neplnění stanoveného styku s mladším synem. Rozhodnutí obecných soudů jsou nedostatečně odůvodněna.

5. Dlouhodobé domácí násilí stěžovatelka dokládala v řízení před obecnými soudy zprávou Bílého kruhu bezpečí. Chování otce vykazuje charakteristické rysy psychického násilí. Obecné soudy však tuto skutečnost řádně neprošetřily, přenesly důkazní břemeno na stěžovatelku a krajský soud dokonce násilí bagatelizoval. Tím ji sekundárně traumatizoval. Dostatečnou pozornost nevěnovaly ani závislosti na návykových látkách, kterou stěžovatelka tvrdila a různými způsoby se snažila soudu doložit. Navzdory tomu zůstaly obecné soudy pasivní, otce se skutečnostmi, které uvedla do řízení stěžovatelka, nekonfrontovaly, nepokusily se k tomu získat více poznatků. Takový postup se stěžovatelky dotýká a podrývá její důvěru v justici.

6. Nastavení režimu péče a styku dle rozsudku krajského soudu je založeno pouze na hledisku zajištění rovnoměrné péče obou rodičů, nezohledňuje dostatečně právo na rodinný život stěžovatelky. Ten aktuálně zahrnuje i nutnost péče o onkologicky nemocnou matku na Slovensku, o kterou nyní pečují převážně stěžovatelčin otec a sestra. Za stávajících podmínek může stěžovatelka za matkou dojíždět pouze o víkendu lichého týdne za předpokladu, že jsou děti zdrávy. Jinak je "blokována" v B. vymezeným stykem otce s mladším synem. Starší syn je předškolák, a má proto povinnou docházku do mateřské školy. Ani v týdny, kdy je v péči stěžovatelky, proto nelze na Slovensko odjet. Otec si mladšího syna přebírá pouze ve 39 % případů. Ve zbývající části nezletilého ke styku nepřebírá nebo přebírá pozdě, stěžovatelku o tom neinformuje, takže je pro ni situace nepředvídatelná a nemůže proto svobodně plánovat svůj čas. Zatímco pro staršího syna je speciálně upraven režim péče o prázdninách, u mladšího syna tomu tak není (vyjma Vánoc), proto není možné s dětmi odjet na delší čas ani tehdy. Nepřebírání mladšího syna ke styku způsobuje také odloučení sourozenců, kteří jsou na sebe velmi vázáni. Stěžovatelka je na rodičovské dovolené a může zajistit péči oba nezletilé, otec je pracovně velmi vytížen. Pokud by byl styk s mladším synem upraven v menším rozsahu, mohla by také stěžovatelka pečovat o matku na Slovensku, prarodiče by mohli být se svými vnoučaty. Podobně uvedené platí, i pokud jde o péči o staršího syna; za odpovídající by stěžovatelka považovala rozsah péče otce tak, jak o něm rozhodl městský soud. Rozvržení péče 50:50 považuje stěžovatelka za formalistické a je proto otázkou, zda je v souladu s nejlepším zájmem nezletilého.

7. Soudy nevzaly v potaz ani to, že otec učinil bez souhlasu stěžovatelky některá rozhodnutí týkající se staršího syna, jako například zneplatnění občanského průkazu, vyplnění přihlášky do základní školy, přihlášení trvalého bydliště na adresu otce atd. Krajský soud toto jednání otce bagatelizoval a ve svém rozhodnutí jej nezohlednil.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

9. Stěžovatelka napadla shora označený rozsudek krajského soudu, aniž by vymezila, v jakém rozsahu tak činí. Ústavní soud se proto zabýval oprávněností stěžovatelky napadnout rozhodnutí ve vztahu k výrokům, které jsou jí příznivé. Krajský soud výrokem V reagoval na stěžovatelčino zpětvzetí a odvolací řízení zastavil. Stěžovatelce tedy nemohla ve vztahu k tomuto výroku vzniknout žádná újma. V tomto rozsahu je tedy ústavní stížnost podána zjevně neoprávněným navrhovatelem (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 1998/24, bod 44; IV. ÚS 3026/20, body 40 až 46; II. ÚS 648/18, bod 15).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Přezkum Ústavního soudu týkající se rozhodnutí o péči o dítě či o úpravě styku se soustředí především na to, zda obecné soudy zvážily a vyvážily dotčené oprávněné zájmy, zejména zda byl náležitě zjišťován nejlepší zájem dítěte a za tím účelem shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu řádně a dostatečně odůvodněna (srov. nález ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 1654/17, body 17 a 18). Přestože Ústavní soud postupuje při přezkumu rozhodnutí v těchto případech zvlášť zdrženlivě, nelze vyloučit, že obecné soudy ve svých rozhodnutích vybočí z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem či práva procesní povahy. V takových případech je Ústavní soud povinen zasáhnout. V posuzované věci ovšem Ústavní soud předpoklady pro kasační zásah neshledal. a) Úprava péče o staršího syna 11. Stěžovatelka namítá, že krajský soud změnil výrok městského soudu ve vztahu k režimu péče o staršího syna z důvodu "formalistického rozhodování 50:50". Důvody nepovažuje za přesvědčivé. V tomto ohledu nelze stěžovatelce přisvědčit. Krajský soud dostatečně srozumitelně a konkrétně v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, proč považoval za potřebné rozsah i rozvržení péče změnit (bod 9). Vycházel ze zjištění, že starší syn se již na zavedený režim adaptoval, a bylo namístě podpořit rozšíření péče otce. Otec projevoval o péči o nezletilé zájem, snížení jeho rodičovské kompetence soud neshledal. Soud se opíral rovněž o doporučení opatrovníka nezletilých, který po pohovoru s nezletilým a po zvážení všech okolností, rozšíření péče jednoznačně doporučoval. Ústavní soud považuje důvody předestřené krajským soudem za přiléhavé a odpovídající nálezové judikatuře v této oblasti. Pokud rodiče naplňují kritéria pro svěření do péče zhruba stejnou měrou, je zcela namístě podpořit rozvoj vztahů dítěte s oběma rodiči, a to pokud možno tak, aby se mohli na péči o dítě podílet oba v míře co největší. Dítě má po rozpadu vztahu právo na péči obou rodičů a tam, kde nesvědčí proti rovnocennému rozvržení péče věcné důvody, mělo by zajištění ekvivalentní péče obou rodičů mít přednost.

12. Jak správně podotýká stěžovatelka, ne v každém případě bude střídání péče obou rodičů pro nezletilé vhodné. V daném případě však ze spisového materiálu nevyplynuly žádné okolnosti, které by svědčily proti rozvržení péče, jak o něm rozhodl krajský soud. Plnou rodičovskou kompetenci obou rodičů shledávaly konzistentně oba obecné soudy i opatrovník. Z jeho zprávy ze dne 28. 7. 2025 vyplývá, že oba rodiče projevili o péči o nezletilé jednoznačný zájem, oba jsou plně rodičovsky kompetentní. Deficity v péči o nezletilé, které by odůvodňovaly závěr o snížených rodičovských kompetencích otce, netvrdila ostatně ani sama stěžovatelka (k okolnostem domácího násilí a zneužívání návykových látek viz níže).

13. Žádná okolnost, která by odůvodňovala restriktivní přístup k participace otce na péči o něj, nevyplynula ani z pohovoru se starším synem. Za smysluplný lze považovat i argument krajského soudu, že zavedeným modelem symetrické střídavé péče (střídání po týdnu) bude snížena četnost střídání výchovného prostředí. Je naopak namístě vyzdvihnout snahu soudu o nalezení řešení, které by umožňovalo oběma nezletilým trávit co nejvíce času spolu, tedy i v průběhu péče otce o staršího syna. Ústavní soud za pozitivní považuje zřejmé úsilí obou obecných soudů najít model péče, který by nezletilého co nejméně zatěžoval, a který by zároveň umožnil trávit plnohodnotný čas s oběma rodiči, o jejichž rodičovské kompetenci neměl důvodné pochybnosti. Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že nástup staršího syna do první třídy by měl být důvodem pro návrat k menšímu rozsahu péče. Je naopak žádoucí, pokud se na zvládání školních povinností a adaptaci dětí na ně, podílejí oba rodiče. Rovněž úpravu prázdninového styku u staršího syna považuje za krok správným směrem, a to z důvodů, které uvedl krajský soud (předcházení konfliktů mezi rodiči).

14. Stěžovatelce nelze přisvědčit ani v tom, že by jednostranná rozhodnutí otce týkající se staršího syna měly soudy v rozhodování o jeho péči více zohlednit. Ze spisového materiálu, který má Ústavní soud k dispozici, nevyplynulo, že by kroky otce v tomto směru zpochybňovaly jeho rodičovskou kompetenci natolik významně, aby odůvodňovala restriktivní přístup k péči o nezletilého. Obecné soudy se tedy ani v tomto směru nedopustily protiústavnosti.

15. Argumenty stěžovatelky, jimiž se snaží ústavnost rozhodnutí krajského soudu zpochybnit, tedy neobstojí. b) Úprava styku otce s mladším synem 16. Stěžovatelka považuje změnu rozsahu styku mladšího syna s otcem dle napadeného rozhodnutí krajského soudu za protiústavní proto, že nepřiměřeně a nedůvodně zasahuje do jejích rodičovských práv i do jejího práva na realizaci osobního života. Otec si mladšího syna často ke styku vůbec nepřebírá, a ona je tak nesmyslně blokována v rozvržení svého volného času.

17. Pokud jde o samotný rozsah a rozvržení styku otce s mladším synem, neshledal Ústavní soud v rozhodnutí krajského soudu žádné známky protiústavnosti. Krajský soud dostatečně a přesvědčivě zdůvodnil, proč je namístě styk s otcem rozšířit (body 9 a 11). S ohledem na věk nezletilého se za zcela adekvátní jeví častěji koncipovaný styk v kratších časových úsecích s postupným rozšiřováním. Rozumné důvody předestřel krajský soud i pro soustředění styku do týdne, kdy má otec v péči staršího syna, aby mohli být sourozenci spolu. Přestože lze stěžovatelčiny výhrady formulované s ohledem na onkologické onemocnění její matky chápat, úlohou opatrovnického soudu je najít režim uspořádání péče o dětí tak, aby v situaci rozpadu rodičovského soužití, mohly v maximální možné míře realizovat své právo na péči obou rodičů. Zohlednit bylo zcela jistě namístě rovněž nezbytnost postupného přivykání mladšího syna na péči otce, což se dle zpráv opatrovníka zatím dobře daří.

18. K námitkám stěžovatelky ohledně nevyzvedávání mladšího syna ze strany otce ke styku Ústavní soud v obecné rovině připomíná, že chápe styk rodiče s dítětem nejenom jako právo, ale rovněž jako povinnost nepečujícího rodiče (nález sp. zn. II. ÚS 2423/24, zejm. body 37, 38, 52 a 59). Obecně platí, že pokud rodič odmítá styk s dítětem - ať již z důvodu pracovních, osobních či emočních, aniž by se jednalo o skutečně relevantní důvod (jde o "postoj rodiče"), právo stanovuje, aby takový rodič nesl za své rozhodnutí odpovídající právní následky (srov. již odkazovaný nález sp. zn. II. ÚS 2423/24, bod 43). Obecné soudy se musí okolností, že rodič realizaci styku odmítá, vždy náležitě zabývat a zjišťovat důvody, pro které takové situace vznikají. Jestliže dospějí k závěru, že jde o čistě osobní nebo pracovní důvody, je pochopitelně namístě tato zjištění náležitě promítnout, například do výše výživného, případně stávající podobu styku pro změnu poměrů revidovat. Rodič, který dítě ke styku náležitě připraví, a není druhým rodičem dostatečně včas informován (v souladu s § 890 občanského zákoníku), že si dítě ke styku nepřevezme, má rovněž možnost domáhat se náhrady nákladů, které v důsledku toho marně vynaloží [shodně WESTPHALOVÁ, L. § 888 In KRÁLÍČKOVÁ, Z. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 851, marg. č. 3.). V krajním případě lze uvažovat i o výkonu rozhodnutí o styku (např. ukládáním pokut). V této souvislosti však Ústavní soud apeluje na oba rodiče, aby se před použitím těchto prostředků, které mohou dále eskalovat vzájemný konflikt, pokusili vždy v maximální možné míře upřednostnit konsensuální řešení, které naplňuje nejlepší zájem nezletilých zpravidla nejlépe.

19. V posuzované věci stěžovatelka namítala, že otec si mladšího syna ke styku opakovaně nepřebírá. Otec argumentoval, že v některých případech mu v realizaci styku brání pracovní vytížení, jindy se styk nerealizoval pro nemoc nezletilého (vyjádření otce k odvolání matky, č. l. 428). Podle otce se naopak matka drží striktně soudně stanoveného styku a odmítá případné flexibilní dohody, která by umožnila zohlednit některé výjimečné situace (nutnost obstarat kroužek staršího sourozence, odjet o den dříve na dovolenou; např. komunikace mezi rodiči na č. l. 420-422). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že obecné soudy nemohou ani při vynaložení maximálního úsilí upravit styk tak, aby zcela eliminovaly situace, kdy bude s ohledem na každodenní život všech zúčastněných potřeba realizovat styk v jiný čas, začátek či konec styku posunout, uzpůsobit jej měnícím se zájmovým aktivitám nezletilých apod. Ačkoliv lze rozumět tomu, že při eskalaci konfliktu mezi rodiči může být velmi obtížné takové situace řešit, je nutno připomenout, že povinností rodičů a součástí jejich rodičovské odpovědnosti je, aby se v zájmu nezletilých pokusili dospět ke kompromisům, které se mohou mimo jiné týkat přizpůsobení realizace styku nastalým okolnostem. Zároveň však platí, že připravuje-li rodič dítě na styk řádně, a druhý rodič styk bez vážného důvodu nerealizuje, jde o porušení povinnosti rodiče, a taková situace prohlubuje vzájemný konflikt stejně, jako pokud rodič styku nedůvodně brání. Orgán sociálně-právní ochrany dětí toto téma s otcem projednal (zpráva ze dne 3. 9. 2025, č. l. 449). Pokud vyjde najevo, že si otec mladšího syna ke styku řádně a bez závažného důvodu nepřebírá, je namístě tuto skutečnost zohlednit v souladu se závěry výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2423/24.

20. Stěžovatelce lze přisvědčit, že absence speciální úpravy styku otce s mladším synem v době prázdnin, je nepraktická a zatěžující, protože ji omezuje i v době, kdy by mohla strávit s dětmi delší kontinuální čas mimo domov. Tento nedostatek však nepředstavuje natolik intenzivní pochybení, které by odůvodňovalo kasační zásah Ústavního soudu. Tuto okolnost je namístě zohlednit v případě dalšího rozhodování opatrovnického soudu. c) Domácí násilí a zneužívání návykových látek 21. Ústavní soud nezlehčuje závažnost tvrzení stěžovatelky týkající se domácího násilí, kterého se měl otec na stěžovatelce dopouštět, stejně jako tvrzení o zneužívání návykových látek. Pokud však v řízení před obecnými soudy tato okolnost nebyla prokázána, a navíc nebyla spojená s tvrzením o zanedbávání či dokonce zneužívání výkonu rodičovské odpovědnosti vůči nezletilým ze strany otce, nelze považovat postup krajského soudu, který nevedl k těmto okolnostem další dokazování, za protiústavní. Městský i krajský soud tvrzení stěžovatelky vzaly v úvahu a v dostatečné míře se s nimi vypořádaly ve svých rozhodnutích (body 5, 25 a 50 rozsudku městského soudu, bod 10 rozsudku krajského soudu). Výhrady nelze mít ani vůči tomu, jak pečlivě obecné soudy zjišťovaly okolnosti podstatné z hlediska rodičovských kompetencí a vztahu nezletilých k oběma rodičům (viz výše). Ze zprávy opatrovníka, z pohovoru se starším synem, ze zprávy školského zařízení ani z dalších zjištění, která jsou zřejmá ze spisového materiálu, nevyplynula obava, že by otec v péči o děti selhával nebo že by jeho jednání děti ohrožovalo.

22. Ústavní soud však přisvědčil výtce stěžovatelky, že krajský soud nepřistoupil k vypořádání námitky domácího násilí příliš citlivě a se znalostí vztahové dynamiky v podobných případech (bod 10 rozsudku). Skutečnost, že stěžovatelka rok před ukončením manželského soužití, a tudíž podle svého vyjádření již za stavu plně rozvinutého domácího násilí, uzavřela s otcem svých dětí církevní sňatek, nic nevypovídá o přítomnosti či nepřítomnosti násilného chování jednoho z partnerů. Jakkoliv lze chápat, že se v tomto bodě odůvodnění krajského soudu mohlo stěžovatelce jevit jako necitlivé, nemá tato okolnost vliv na ústavnost napadeného rozhodnutí či postupu krajského soudu.

23. Proti výrokům napadeného rozsudku krajského soudu týkajících se výživného, neformulovala stěžovatelka žádné námitky. Ze zjištění, která Ústavní soud ve věci učinil, nevyplynulo, že by existoval důvod, podrobit je i přesto ústavnímu přezkumu. Proto se těmito výroky Ústavní soud blíže nezabýval.

V. Závěr

24. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl z části jako návrh osoby zjevně neoprávněné [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu] a ve zbytku jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

I. Dosavadní průběh řízení II. Argumentace stěžovatelky III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti a) Úprava péče o staršího syna b) Úprava styku otce s mladším synem c) Domácí násilí a zneužívání návykových látek V. Závěr Poučení: