IV.ÚS 1028/07
V PLATNOSTI- KS Praha 27 Co 344/2006-61
- NS 33 Odo 1795/2006
- ÚS IV.ÚS 1028/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Stížnost byla podána po uplynutí lhůty určené pro její podání. Soud zjistil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v souladu se zákonem a neobsahovalo porušení základních práv. Základní právo na spravedlivé soudní řízení nebylo porušeno, protože rozhodnutí bylo založeno na právním předpisu, nikoli na uvážení soudce.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem 130 00 Praha 3, Sudoměřská 1038/39, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2007 č. j. 33 Odo 1795/2006-87, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006 č. j. 27 Co 344/2006-61 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 1. 2006 č. j. 15 C 43/2005-41, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti, podané k doručení dne 20. 4. 2007, domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na průběh řízení, v němž byl žalován o plnění z kupní smlouvy, na argumenty vztahující se k jeho označení jako kupujícího, na postup Nejvyššího soudu, jehož usnesení považuje za rozhodnutí protiústavní, jakož i na nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 304/98, III. ÚS 269/99 a III. ÚS 224/98, které při konstatování zjištěného porušení práv argumentovaly i "přepjatým formalismem" a jeho rozporem s principem spravedlnosti. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, která stěžovatel v návrhu za porušená označil, zjištěn nebyl. Ten podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 344/2006-61, jímž bylo dne 29. 6. 2006 potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, ukládající žalovanému, nyní stěžovateli, zaplatit žalobci částku 15.424,- Kč s příslušenstvím, jakož i uhradit náklady řízení. S ohledem na výši peněžitého plnění, které nepřevýšilo částku 20.000,- Kč, Nejvyšší soud dovolání, s poukazem na znění § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, důvodně odmítl pro jeho nepřípustnost - nešlo tedy o výrok, který by záležel na jeho uvážení, nýbrž o rozhodnutí, opírající se o ustanovení zákona, stanovící přípustnost dovolání výší částky peněžitého plnění, o níž bylo rozhodnuto odvolacím soudem ve výroku o věci samé. Pro výše uvedené byl návrh směřující proti označenému usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný. Pokud jde o stížnost napadající rozsudky dovolání předcházející, pak její odmítnutí je odůvodněno zjištěním, že byla podána nepochybně po lhůtě k tomu stanovené - stěžovatel neuplatnil svým dovoláním opravný prostředek, který mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, a proto pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti nutno vycházet z doby doručení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006 [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 3 a § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2007 Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.