IV.ÚS 1044/18
V PLATNOSTI- KS Praha 22 Co 184/2017-500
- ÚS IV.ÚS 1044/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud uznal, že odvolací soud správně zachoval stávající režim péče, jelikož mezi rodiči nebyla zjištěna zásadní změna poměrů. Stěžovatel se domáhal změny péče na základě neschválené dohody, avšak soud nemá povinnost schválit dohodu, pokud neodpovídá zájmu dítěte. Ústavní soud také potvrdil, že rozhodnutí o výživném zůstalo zachováno, protože nebyla prokázána změna podmínek.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti O. D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1961, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, č. j. 22 Co 184/2017-500, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků 1) nezletilého A. D., 2) N. D., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Okresní soud Praha - východ zamítl rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č. j. 30 P 327/2015-403, návrhy stěžovatele (otce) i vedlejší účastnice 2) (matky) na změnu péče o nezletilého syna a styku s ním (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tím, že nezletilý byl dříve svěřen na základě soudem schválené dohody rodičů (rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 3. 2015, č. j. 30 Nc 2808/2014-64) do jejich střídavé péče. Návrhy rodičů na svěření nezletilého do výlučné péče jednoho z nich byly motivovány jejich vzájemným konfliktem a neshodami - ty však nebyly novým jevem představujícím změnu poměrů podle § 909 obč. zák., jelikož tento stav trvá již od narození nezletilého; špatné vztahy mezi rodiči tak neodůvodňují změnu péče a styku. Soud prvního stupně uvedl, že nezletilý je na péči obou rodičů zvyklý, dobře prospívá a jeho svěření do péče jednoho z rodičů by nevedlo ke zklidnění konfliktu, navíc by nebylo ani v nejlepším zájmu dítěte. V poměrech nezletilého a rodičů nebyla zjištěna žádná jiná skutečnost, která by odůvodnila změnu rozhodnutí o výživném. Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2017, č. j. 22 Co 184/2017-500, co do zamítavého výroku o péči a styku potvrdil (zrušil jen nákladové výroky); dospěl k závěru, že v poměrech nezletilého nenastala taková zásadní změna, která by vyžadovala novou úpravu péče, styku a výživného. Sami rodiče uzavřeli v průběhu odvolacího řízení dohodu, která však nebyla soudem schválena, jelikož zachovávala současný faktický stav v péči o dítě až do 1. 1. 2019 a byla tedy v tomto směru nadbytečná. Proti rozsudku odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jeho zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména práva rodiče na péči o dítě podle čl. 32 odst. 4 a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Porušení ústavních práv spatřuje stěžovatel především v tom, že odvolací soud neschválil předloženou dohodou rodičů o péči, a namísto toho autoritativně zachoval současný stav v péči o nezletilého. Stěžovatel tvrdí, že dohoda předpokládala v budoucnu změnu poměrů - nástup nezletilého do základní školy, a na tuto situaci podle něj pamatovala; dále vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, zda jsou splněny předpoklady pro změnu výše výživného matky. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) - je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Úkolem Ústavního soudu je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") výhradně ochrana ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny. Nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej nález ze dne ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93). Stěžovatel odvolacímu soudu v podstatě vytýká jen to, že neschválil rodiči uzavřenou dohodu ohledně péče o nezletilého a úpravy styku. Obecný soud však nemá povinnost dohodu o úpravě poměrů k nezletilému schválit, jestliže neodpovídá jeho zájmu, přitom v souzené věci nenastala v poměrech rodičů ani dítěte žádná skutečnost, která by změnu vyžadovala a která by odůvodňovala změnu úpravy péče. Je zjevné, že rodiče mají mezi sebou konflikt, jenž byl jediným důvodem, proč o změnu péče oba začali usilovat a podali návrh na její novou úpravu - svěření nezletilého do výlučné péče jednoho z nich. Za takové situace nelze spatřovat v postupu odvolacího soudu porušení žádného ústavně chráněného práva, upřednostnil-li zájem nezletilého na péči v režimu, na který je zvyklý a v němž dobře prospívá. Jestliže odvolací soud nechválil dohodu rodičů, která podle stěžovatele pamatovala i na dobu, kdy nezletilý nastoupí do základní školy, stále platí, že rodiče mají v budoucnu, až potřeba nové úpravy péče nastane, možnost se opět s ohledem na aktuální poměry dohodnout a dohodu předložit soudu ke schválení. Soud dohodu schválit může, ale nemusí, což je případ souzené věci. Ústavní soud zohlednil, že stěžovatel se v podstatě domáhá střídavé péče na základě schválené dohody rodičů, namísto jejího autoritativního nařízení obecným soudem - brojí tak fakticky jen proti formě a nikoliv obsahu rozhodnutí, neboť na střídavé péči se rodiče dohodli, stejně jako její trvání potvrdil obecný soud. Odvolací soud rozhodl - byť nepřímo - také o výživném matky, neboť výslovně uvedl, že: "nedošlo k takové podstatné změně poměrů nezletilého, která by odůvodňovala změnu dosavadní úpravy práv a povinností ve vztahu k nezletilému." Z toho podle Ústavního soudu vyplývá, že bylo rozhodnuto rovněž o výživném, neboť vyživovací povinnost matky je jednou z uvedených povinností rodiče k nezletilému dítěti, ohledně které nenastala změna poměrů, a byla tak zachována stávající úprava. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. března 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.