IV.ÚS 1081/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2021 č. j. 27 Cdo 153/2021-715 a ze dne 2. března 2021 č. j. 27 Cdo 128/2021-718, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 23. 4. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Nejvyššího soudu, přičemž prvním z nich bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 30. ledna 2018 č. j. 14 Co 27/2018-447 pro vady, a druhým usnesením bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení krajského soudu ze dne 28. července 2020 č. j. 14 Co 182/2020-688 pro objektivní nepřípustnost (pozn. obě usnesení krajského soudu byla vydána ve věci úpravy svéprávnosti B. O. ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 14 Nc 1387/2012, a to v řízení o žalobách pro zmatečnost).

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019 č. j. 70 Co 255/2019-2770 omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok) a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec B. (II. výrok).

3. Vzhledem ke zjištění o omezení svéprávnosti stěžovatele se Ústavní soud zaměřil na posouzení, zda ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou. Již ve věci sp. zn. IV. ÚS 808/20 vyzval stěžovatelova opatrovníka ke sdělení, zda stěžovatelovu ústavní stížnost schválil. Obec B. Ústavnímu soudu sdělila, že s podáním ústavní stížnosti souhlasí, pokud nemá žádné vady a nedostatky, obdobně se vyjádřila i ve věci sp. zn. III. ÚS 925/20.

4. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelova ústavní stížnost trpí zjevnými vadami. Stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), chybí v ní náležitá argumentace o porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], přičemž její obsah je na samé hranici srozumitelnosti (též vzhledem k tomu, že je sepsána holograficky). Na základě zjištěných vad ústavní stížnosti Ústavní soud vyhodnotil, že podmínka souhlasu opatrovníka (tj. absence vad a nedostatků) nebyla splněna.

5. Na základě uvedených zjištění Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost podal sám stěžovatel, který je omezen ve svéprávnosti ve shora uvedeném rozsahu (bod 2.), a ustanovený opatrovník se k jeho podání nepřipojil. Z tohoto důvodu Ústavní uzavírá, že ústavní stížnost byla podána osobou neoprávněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. dubna 2021 Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj