IV.ÚS 1087/10
V PLATNOSTI- MS Praha 10 Ca 163/2008-246
- NSS 8 As 57/2009-488
- ÚS IV.ÚS 1087/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty určené pro její podání. Lhůta začala po doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu právnímu zástupci, nikoli po převzetí kopie stěžovatelem. Prodloužení lhůty na žádost stěžovatele se týkalo pouze formální vady, ne vlastní lhůty k podání stížnosti. Soud se nezabýval věcným obsahem stížnosti, protože byla nepřípustná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Milanem Plíškem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 57/2009-488 ze dne 29. 12. 2009 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 163/2008-246 ze dne 15. 1. 2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 14. 4. 2010 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010 Ústavní soud zjistil, že rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 57/2009-488 ze dne 29. 12. 2009 byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 10. 2. 2010, posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tak bylo pondělí 12. 4. 2010. Z výše uvedeného vyplývá, že zaslal-li stěžovatel svou ústavní stížnost Ústavnímu soudu až dne 14. 4. 2010, učinil tak opožděně a Ústavnímu soudu nezbylo než jeho návrh odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh bylo dovoditelné, že stěžovatel zřejmě odvozoval počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti ode dne, kdy od svého právního zástupce převzal kopii rozsudku Nejvyššího správního soudu, nicméně s ohledem na znění § 42 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řízení správním, ve znění pozdějších předpisů, byl v této souvislosti rozhodný toliko okamžik doručení rozsudku právnímu zástupci. Ústavní soud pro úplnost podotýká, že lhůta, kterou stěžovateli stanovil a kterou následně na jeho žádost prodloužil do 30. 6. 2010, se týkala pouze odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení. Nejednalo se o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti jako takové. Takovou kompetencí ostatně soudce zpravodaj dle ustálené judikatury Ústavního soudu ani nedisponuje.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. srpna 2010 Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.