IV.ÚS 11/98
V PLATNOSTI- VS Praha 13 Cmo 246/97-24
- ÚS IV.ÚS 11/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nesplnila podmínky pro její podání. Návrh na zrušení části ustanovení advokátního tarifu byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný. Soud neshledal porušení práva na spravedlivou odměnu za práci, protože se jednalo o nárok advokáta, ne stěžovatelky. Také porušení práva na právní pomoc nebylo prokázáno, protože právní služba byla poskytnuta.
Rubrum
IV. ÚS 11/98 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. ing. M.M., zastoupené JUDr. I.M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 1997, čj. 13 Cmo 246/97-24, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavnímu soudu byla dne 10. 1. 1998 doručena ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o odvolání JUDr. ing. M.M., správkyně konkurzní podstaty úpadce P., proti usnesení Krajského obchodní soudu v Praze ze dne 23. 6. 1997, č. j. 15 Cm 289/96-16, tak, že uvedené rozhodnutí v části o nákladech řízení ve výši 2 150,- Kč Vrchní soud v Praze potvrdil s odkazem na ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Stěžovatelka je přesvědčena, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo nesprávně aplikováno uvedené ustanovení. Rozhodnutí obou soudů proto považuje za nesprávná, což podle jejího názoru zakládá porušení základního práva advokátky, zaručeného čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci, jakož i k porušení čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace práv a čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Dále pak namítá i porušení čl. 37 odst. 2 Listiny, který zaručuje právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení. Stěžovatelka proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a zároveň předkládá návrh na zrušení části ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální a obsahové náležitosti ústavní stížnosti tak, jak jsou stanoveny v příslušných ustanoveních zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"). Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z citovaného ustanovení jasně vyplývá, že ústavní stížností lze napadat pouze porušení konkrétně uvedeného ústavně zaručeného základního práva nebo svobody fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně dotýká stěžovatele, a proto nelze předložit ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby. Pokud tedy stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivou odměnu za práci, týkají se tyto námitky výlučně osoby advokáta zastupujícího stěžovatelku, v soudním řízení ve věci o určení pohledávky vedené u krajského obchodního soudu pod sp. zn. 15 Cm 289/96-16. V tomto směru je třeba ústavní stížnost stěžovatelky podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona odmítnout, neboť se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V případě tvrzeného porušení práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, které by se mohlo dotýkat stěžovatelky, Ústavní soud žádné porušení neshledal, neboť poskytnutí právní služby nebylo bráněno a byla také uskutečněna. V této části byla tedy ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Jestliže bylo o samotné ústavní stížnosti rozhodnuto odmítaným výrokem, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu podaného podle § 74 zákona na zrušení části ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz např. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 351).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. dubna 1998 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.