IV.ÚS 1132/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. G., zastoupeného JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem, sídlem Jakubské náměstí 644/3, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2025 č. j. 17 Co 126/2024-275, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a I. G. a nezletilých N., E. a A. G., zastoupených opatrovníkem Město X, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu se podává, že Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 23. 5. 2024 č. j. Nc 135/2023-159 rozhodl tak, že se nezletilé pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřují do střídavé péče rodičů. Každý sudý týden v kalendářním roce budou v péči otce a každý lichý týden v kalendářním roce budou v péči matky. Soudem byla upravena péče o nezletilé v období prázdnin a svátků (výrok I.) Otci byla stanovena povinnost hradit výživné na nezletilou N. ve výši 3 500 Kč, na nezletilou E. ve výši 3 500 Kč a na nezletilou A. částku ve výši 3 000 Kč měsíčně k rukám matky (výrok II.). Matce byla uložena povinnost na každou z nezletilých dcer hradit částku 500 Kč měsíčně k rukám otce (výrok III.). Dále bylo okresním soudem rozhodnuto, že návrh na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku se zamítá (výrok IV.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Okresní soud došel k závěru, že oba rodiče jsou rodičovsky kompetentní, mezi úrovní jejich rodičovských kompetencí nebyly shledány výrazné rozdíly. Jak děti k rodičům, tak rodiče k dětem mají pozitivní vztah. Ze zprávy psychologa vyplynulo, že po zklidnění situace je představitelná rovnoměrná střídavá péče. Soud tedy neshledal žádnou překážku pro svěření dětí do střídavé péče rodičů, která je podle ustálené judikatury Ústavního soudu preferovanou formou péče. Zároveň dospěl k závěru, že střídavou péči lze stanovit v rovnoměrném rozsahu. Soud přihlédl i k blízkosti bydlišť rodičů a k tomu, že nezletilé děti jsou na péči obou rodičů zvyklé. Ani dosavadní asymetrický rozsah nemohl na závěrech soudu nic změnit. Co do výše výživného vycházel soud z věku a potřeb nezletilých dětí a možností, schopností a majetkových poměrů rodičů.

3. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II. a III. změnil. Nezletilé děti pro dobu před a po rozvodu svěřil do péče matky a upravil styk nezletilých s otcem tak, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilými každý sudý týden v roce od středy 16.00 hodin do neděle 18.00 hodin. Kromě běžného styku rozhodl o styku otce s nezletilými v době prázdnin a svátků. O výživném rozhodl tak, že otec je povinen platit na výživném pro nezletilou N. částku 8 000 Kč měsíčně, pro nezletilou E. 6 000 Kč měsíčně a pro nezletilou A. 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2024 a nadále od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů, vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých. Dále rozhodl o povinnosti otce zaplatit dlužné výživné (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. I krajský soud zdůraznil, že oba rodiče jsou rodičovsky kompetentní. Dospěl však k závěru, že v projednávané věci nastaly okolnosti, které odůvodňují svěření nezletilých dětí do výlučné péče matky, zejména s ohledem na zásadní změnu poměrů otce po vydání rozsudku okresního soudu. Otec již nežije ve stejném městě jako matka, v bytě žije se svou přítelkyní a částečně i s jejími dětmi. Nezletilé mají určité výhrady vůči otcově přítelkyni. K určitým změnám došlo i na straně matky, která začala vést společnou domácnost se svým přítelem. Z provedených důkazů ani z výpovědí dětí však nevyplynulo, že by se přítomnost nového partnera na dětech jakkoli negativně projevovala. Otec nemá také časové možnosti o děti pečovat jako matka. Nezletilá N. má i ve věku devíti let nepochybně citově blíže ke své matce, navíc je vhodné, aby úprava poměrů ke všem dětem byla upravena stejně. Absence dobré komunikace mezi rodiči není důvodem pro vyloučení střídavé péče, nicméně v daném případě je třeba k ní přihlédnout jako k další skutečnosti, pro kterou je vhodné střídavou péči vyloučit. Vzhledem k dobrému vztahu dětí k otci a ke skutečnosti, že o ně řádně pečuje, upravil krajský soud jejich styk s otcem v poměrně širokém rozsahu. V návaznosti na změnu rozsudku okresního soudu zároveň změnil i výroky o výživném.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení jeho práva na ochranu soukromého a rodinného života včetně práva na péči o děti a jejich výchovu. Podle posudku psychologa i názoru orgánu sociálně-právní ochrany dětí mají být nezletilé děti svěřeny do asymetrické střídavé péče. Soud však tohoto názoru nedbal a bez provedeného dokazování svěřil děti do výlučné péče matky. Dětem krajský soud neposkytl možnost vyjádřit se. Za rozhodující okolnost považoval zejména přestěhování otce. Nezletilé děti přítelkyně však v bytě nepobývají ve stejnou dobu, režim je nastaven tak, aby se děti nemusely potkávat a sdílet společné bydliště. Soud vycházel ze svých úvah, při kterých nezohlednil přání ani zájem dětí.

5. Stěžovatel dále namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Krajský soud se odchýlil od skutkových závěrů okresního soudu, aniž sám provedl dokazování, zejména nezjišťoval názor nezletilých dětí, čímž omezil jejich participační práva. Krajský soud bez provedeného dokazování prezentoval názory nezletilých způsobem, který nijak neodpovídal jejich vyjádření. Pokud chtěl krajský soud upustit od výslechu nezletilých, měl se jich nejprve dotázat, zda si přejí se k věci vyjádřit. Krajský soud tak dospěl k odlišným skutkovým závěrům než okresní soud, aniž sám provedl dokazování, přičemž jeho závěry nemají dostatečnou oporu v důkazech provedených v řízení před okresním soudem.

III. Vyjádření účastníka řízení, opatrovníka nezletilých dětí a replika stěžovatele

6. Soudce zpravodaj vyzval účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Krajský soud uvedl, že při svém rozhodování zohlednil především zájem nezletilých dětí a dostatečným způsobem zdůvodnil, proč nezletilé nesvěřil do střídavé péče rodičů. Ke zjištění názoru dětí formou výslechu nepřistoupil s ohledem na jejich nízký věk. Stanovisko vyslovené u opatrovníka považoval za dostačující.

7. Ústavní soud nezletilým vedlejším účastnicím jmenoval opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti město X a vyzval jej k vyjádření se k ústavní stížnosti. Ten uvedl, že v řízeních před obecnými soudy navrhoval v souladu s doporučením psychologa asymetrickou střídavou péči v rozsahu od středy od 15.00 do neděle do 17.00 a v druhém týdnu od středy od 15.00 do čtvrtečního rána. Učinil tak proto, že se sami rodiče na asymetrickém rozsahu dohodli a dohodu dodržovali. Rozpor mezi rodiči se týkal pouze střídavé a výlučné péče matky. Soudy zkrátily styk otce s dětmi v druhém týdnu. Opatrovník se neztotožňuje s odůvodněním krajského soudu, že omezení styku otce s dětmi je z důvodu diskomfortu dětí způsobeným dojížděním. Nesouhlasí ani s důvody, o které krajský soud opřel rozhodnutí o svěření dětí do výlučné péče matky.

8. Ústavní soud vyzval k vyjádření také vedlejší účastnici, matku nezletilých. Ta však na výzvu soudu nijak nereagovala.

9. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníka řízení a opatrovníka nezletilých stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel se plně ztotožňuje s názorem opatrovníka. Krajský soud své rozhodnutí založil na neúplném a nedostatečně vyhodnoceném skutkovém stavu a nahradil jej vlastní jednoduchou úvahou a zlehčující stereotypní domněnkou. Stěžovatel i nadále trvá na tom, že rozhodnutím krajského soudu bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, nedošlo-li jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, k porušení ústavně zaručených práv a svobod.

11. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných. Rozhodování soudů v těchto věcech se do značné míry odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Ústavní soud proto posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte a zda shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)]. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší.

12. Z uvedených principů Ústavní soud vycházel také při posouzení námitek stěžovatele. Nejprve se zabýval určeným rozsahem styku stěžovatele s nezletilými. Okresní soud stanovil střídavou péči rodičů v zcela rovnoměrném rozsahu. Krajský soud rozhodl o výlučné péči matky s tím, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými od středy 16.00 do neděle 18.

0. Tj. styk otce s dětmi omezil. Z vyžádaného spisu i vyjádření opatrovníka vyplynulo, že opatrovník navrhoval v souladu s doporučením psychologa střídavou asymetrickou péči rodičů od středy do neděle jeden týden a od středy do čtvrtka týden následující. Vycházel přitom z dohody rodičů uzavřené před psychologem a faktické uskutečňování tohoto styku. Ustanovený psycholog připustil v budoucnu možnost vyrovnané střídavé péče obou rodičů, a to po stabilizaci situace. Nahrazení střídavé péče výlučnou péčí matky i související omezení styku otce s nezletilými krajský soud odůvodnil podstatnou změnou poměrů na straně otce. Tu spatřoval zejména v jeho přestěhování mimo město, v němž žije matka nezletilých, a v jeho bytových poměrech.

13. Dále poukázal na věk jedné z nezletilých a na skutečnost, že matka je na mateřské dovolené, a má tak lepší možnosti věnovat se dětem. Ve vztahu k nejstarší nezletilé uvedl, že má citově blíže k matce. Zároveň považoval za vhodné, aby poměry všech nezletilých byly upraveny jednotně. Podpůrně zmínil krajský soud rovněž nedostatečnou komunikaci mezi rodiči. Jak však vyplynulo z vyjádření opatrovníka, matka již na mateřské dovolené není. Stěžovateli lze přisvědčit také v tom, že závěr krajského soudu o silnější citové vazbě nejstarší nezletilé k matce nemá oporu v konkrétních skutkových zjištěních. Ostatní důvody, z nichž krajský soud vycházel, však mohou odůvodnit zvolenou úpravu rozsahu styku stěžovatele s nezletilými a Ústavní soud v tomto směru neshledal pochybení dosahující ústavněprávní roviny.

14. Jde-li o změnu spočívající ve svěření nezletilých do výlučné péče matky s širokým stykem otce, upozorňuje Ústavní soud na nález ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. I. ÚS 3378/24 (body 56, 57), podle něhož model symetrické střídavé péče nebyl modelem ústavně preferovaným oproti modelu asymetrické střídavé péče. Stejný závěr ovšem neplatil při srovnání modelu asymetrické střídavé péče s modelem péče jen jednoho z rodičů s tzv. širokým stykem druhého rodiče.

15. V dosavadní judikatuře vztahující se k právní úpravě účinné před 1. 1. 2026, která vycházela z rozlišování jednotlivých forem péče, Ústavní soud uváděl, že rovnocenného podílu obou rodičů na péči o dítě lze dosáhnout i svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z nich při současné úpravě tzv. širokého styku s druhým rodičem (nález ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17, bod 22). Zároveň však poukazoval na to, že nerovnoměrná střídavá péče může v konkrétním případě lépe vyjádřit rovnost rodičů, neboť i při rozdílném rozsahu péče zachovává jejich rovnocenné postavení a brání tomu, aby se jeden z nich dovolával domnělého silnějšího "oprávnění" k dítěti (nález ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21, bod 60).

16. Z uvedeného vyplývá, že podle dřívější právní úpravy bylo možné zvolit také výlučnou péči jednoho z rodičů při současném širokém vymezení styku druhého rodiče, takové řešení však musel soud náležitě odůvodnit. V projednávaném případě odůvodnění rozhodnutí krajského soudu z mezí ústavnosti nevybočilo. Ačkoli je v relevantní části stručné, jsou z něj dostatečně patrná skutková zjištění, o něž se opřel, i důvody zvoleného uspořádání péče.

17. Nutné je zdůraznit, že rodičovskou odpovědností jsou i nadále nadáni oba rodiče (srov. např. nález ze dne 8. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 3350/22, bod 18). Současně nelze pominout i to, že § 907 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026 již nevychází z dosavadního rozlišování výlučné, střídavé a společné péče. Nedohodnou-li se rodiče, že dítě zůstane v péči obou, určí soud rozsah péče každého z nich s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte, který představuje rozhodující hledisko pro stanovení i odůvodnění konkrétního uspořádání péče. Rozhodne-li se stěžovatel podat návrh na změnu péče a styku, budou soudy rozhodovat již podle této nové právní úpravy a podle jejích východisek.

18. Zároveň je také třeba připomenout, že ze zprávy psychologa vyplynula možnost do budoucna uvažovat o vyrovnané střídavé péči. Ačkoli současná právní úprava již z tohoto rozlišení nevychází, uvedený závěr může být významný právě pro případné budoucí přenastavení rozsahu péče každého z rodičů o nezletilé děti (§ 909 občanského zákoníku).

19. K námitce omezení participačních práv nezletilých Ústavní soud uvádí, že se s názorem stěžovatele neztotožňuje. S ohledem na věk dětí nelze obecným soudům vytýkat, že jejich názor nezjišťovaly výslechem před soudem, neboť jejich přání a stanoviska byla dostatečně zjištěna prostřednictvím opatrovníka.

20. Ve vztahu k výrokům o výživném otec žádnou argumentaci o porušení svých práv nevznesl a není úkolem Ústavního soudu námitky stěžovatelů domýšlet.

21. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu