IV.ÚS 1150/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Haška, zastoupeného Mgr. Bohumírem Bouškou, advokátem, sídlem Paní Zdislavy 418/8, Česká Lípa, proti blíže nespecifikovanému usnesení soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové, Exekutorský úřad Česká Lípa, kterým byl udělen příklep k vydraženým nemovitostem, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel podáním označeným jako "Laická Ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR" brojí proti blíže nespecifikovanému usnesení soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové, Exekutorský úřad Česká Lípa (dále jen "soudní exekutorka"), kterým byl vydražitelce - obci Dubá - udělen příklep k vydraženým nemovitostem. Tvrdí, že tímto bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Stěžovatelovo podání nesplňovala náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Poté, co byl stěžovatel vyzván k odstranění vad podání včetně zajištění právního zastoupení, obrátil se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta. Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2026 č. j. 10.01-000408/26-0006 mu byl pro zastupování před Ústavním soudem určen advokát Mgr. Bohumír Bouška. K jeho žádosti mu Ústavní soud poskytl dostupné poklady zaslané stěžovatelem, prodloužil lhůtu k doplnění ústavní stížnosti a současně jej upozornil, že nebude-li výzvě vyhověno, může být ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

3. Stěžovatel v zastoupení určeným advokátem v podání ze dne 29. 7. 2026 uvedl, že si je vědom, že ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany práva a podmínkou její přípustnosti je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva. V této souvislosti však poukázal na to, že prostředky k ochraně práva nemohl objektivně vyčerpat, neboť mu orgán veřejné moci odepřel procesní postavení účastníka řízení. Ačkoliv byl stěžovatel vydaným rozhodnutí o příklepu přímo zasažen ve své hmotněprávní a majetkové sféře, soudní exekutorka s ním jako s účastníkem nejednala a jeho námitky ignorovala. Tím se dostal do procesní pasti, neboť odvolání proti usnesení o příklepu by odvolací soud odmítl jako podané osobou neoprávněnou. Poukazuje na to, že dražené nemovitosti nepatří povinnému (synovi stěžovatele), nýbrž stěžovateli, neboť se se synem dohodl na vrácení daru. V důsledku protiústavního postupu soudní exekutorky obec Dubá získala nemovitosti a zmocnila se i rozsáhlého movitého majetku, který zůstal v nemovitostech. Kopii napadeného rozhodnutí soudní exekutorky však Ústavnímu soudu nedodal, ani nespecifikoval, o jaké konkrétní rozhodnutí by mělo jít.

4. Dále přípisem ze dne 30. 7. 2026 požádal Martin Hašek (syn stěžovatele) o umožnění přistoupení do řízení o ústavní stížnosti. Z přípisu není ovšem patrné, o co mu vlastně jde, když pouze popisuje, do jaké situace se dostal vlivem různých okolností a poukazuje na podvodné jednání místně nepříslušného soudu.

5. Podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť sám stěžovatel poukazuje na to, že nebyl účastníkem dražby a nemohl být ani účastníkem řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, a tedy být oprávněnou osobou k podání ústavní stížnosti [srov. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu)].

6. Pokud by nebyla ústavní stížnost odmítnuta pro neoprávněnost, byla by odmítnuta soudkyní zpravodajkou jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel totiž uvádí, že odvolání proti usnesení o příklepu nepodal, protože by bylo odvolacím soudem odmítnuto. Nepodáním odvolání (byť by mohlo být odmítnuto) tak stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud nezjistil a stěžovatel ani neuvádí žádné důvody, pro které by přijetí ústavní stížnosti i přes nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva neodmítl [srov. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

7. Vzhledem k důvodům, které vedly Ústavní soud k odmítnutí ústavní stížnosti (primárně její odmítnutí pro neoprávněnost stěžovatele), bylo irelevantní zabývat se možností "přistoupení" Martina Haška do řízení o této ústavní stížnosti. Nebyl-li stěžovatel vůbec oprávněn k podání ústavní stížnost, nemohl by z výsledku řízení o ní těžit ani Martin Hašek. To však nevylučuje, aby si Martin Hašek podal samostatnou ústavní stížnost.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka