IV.ÚS 1177/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Michalem Filoušem, advokátem, sídlem Ostravská 501/16, Olomouc, proti sdělení nejvyššího státního zástupce ze dne 9. března 2021 č. j. 3 SPR 3/2021-8, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného sdělení

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného sdělení s tvrzením, že jím byly porušeny práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené v čl. 36 odst. 1 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 37 odst. 3 Listiny, v čl. 40 odst. 3 Listiny, v čl. 6 odst. 3 písm. b) a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 2 odst. 2 Listiny. Stěžovatel namítá porušení zejména práva na soudní ochranu, práva na obhajobu, principu rovnosti účastníků řízení a principu vázanosti státní moci zákonem.

2. Z ústavní stížnosti a z napadeného sdělení se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní řízení, neboť se měl dopustit trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), v jednočinném souběhu s trestným činem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, které měl spáchat ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Stěžovatel brojí proti postupu dozorového státního zástupce, který proti stěžovateli podal obžalobu u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, což stěžovatel považuje za spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. V daném kontextu se stěžovatel opakovaně dožaduje vykonání dohledu podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o vykonání dohledu stěžovatel napadá ústavními stížnostmi [srov. k tomu také usnesení ze dne 25. 1. 2021 sp. zn. II. ÚS 3505/20 a přiměřeně též usnesení ze dne 24. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 2682/17 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz)]. V napadeném sdělení nejvyšší státní zástupce mimo jiné uvedl, že stěžovatel ve svém podání, jež vyústilo v právě přezkoumávané sdělení, v podstatě jen opakuje shodné argumenty jako ve svých předchozích podáních. Proto nejvyšší státní zástupce hodnotil stěžovatelovo podání jako opakovanou obsahově shodnou žádost o přezkoumání postupu příslušné státní zástupkyně. Je-li přitom v téže věci podán stejným stěžovatelem další podnět, aniž by obsahoval nové skutečnosti, takové podání se bez dalšího šetření založí.

II. Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel uvádí, že orgány činné v trestním řízení neopatřily další důkazy (ač jim to bylo uloženo Nejvyšším státním zastupitelstvím). Kdyby tak učinily, k podání obžaloby by nemohlo dojít, a věc by nyní nebyla projednávána před soudem. Výkon dohledu přitom v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako kárného soudu ze 17. 6. 2020 č. j. 12 Ksz 7/2019-196 není vyloučen ani v řízení před soudem, tedy po podání obžaloby. Neprovedením stěžovatelem navržených důkazů, zejména výslechu korunního svědka, tak došlo k porušení práva stěžovatele na účinnou obhajobu. Odsunutí obhajoby stěžovatele až do hlavního líčení je přitom podle jeho názoru v rozporu s právem na efektivní obranu.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno sdělení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario; srov. k tomu též usnesení ze dne 11. 7. 2019 sp. zn. III. ÚS 2087/19).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud - jak je stěžovateli z předchozích řízení o jeho ústavních stížnostech známo - ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v trestním řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Důvodnost obvinění a zákonnost posuzování eventuálně spáchané trestné činnosti je předmětem celého trestního řízení, a proto je příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu jeho trvání. Ústavní soud je v této souvislosti povolán zabývat se ochranou základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv.

6. Uvedené závěry plně dopadají i na stěžovatelův případ. Jeho konkrétní okolnosti nevykazují žádná specifika, která by mohla vést k vydání kasačního nálezu, byť stěžovatel vyslovuje názor opačný. Ústavní soud odkazuje na závěry svých předchozích rozhodnutí ve věcech stěžovatele, že postup státních zástupců, při němž výtky o (ne)provedení důkazů a procesního postupu dozorového státního zástupce vyhodnotili jako součást stěžovatelovy obhajoby (což stěžovatel sám zmiňuje i v ústavní stížnosti) a postoupili je k dalšímu uplatnění, se nikterak negativně stěžovatelových ústavně zaručených práv nedotýká. Stěžovatel bude mít možnost takto vznesené a případně i jiné důkazní návrhy a námitky k procesnímu postupu uplatňovat i v dalším průběhu trestního řízení, tj. v řízení před soudem, v němž má být těžiště dokazování.

7. Stěžovatel je v daném řízení obžalován a disponuje všemi procesními právy, která trestní řád s takovým postavením spojuje, včetně práva uvádět výhrady proti postupu policejního orgánu či státního zastupitelství, proti samotným důkazům a právnímu hodnocení věci, či práva podávat opravné prostředky proti rozhodnutím trestních soudů. Taková východiska neodporují ani stěžovatelem odkazovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 12 Ksz 7/2019-106, v němž je výslovně uvedeno, že výkon instančního dohledu podle zákona o státním zastupitelství není vyloučen ani tehdy, byla-li ve věci podána obžaloba a probíhá řízení před soudem a dokonce ani u pravomocně skončených věcí. Jde však o situaci spíše výjimečnou, například v odůvodnění odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu výslovně spojovanou se stavem, kdy nadřízené státní zastupitelství zjistí, že jemu podřízené státní zastupitelství nepředložilo soudu určité důkazy, které mohly vést k povolení obnovy řízení. O takovou situaci však ve stěžovatelově trestní věci nejde, což ani on sám v ústavní stížnosti netvrdí.

8. Ústavní soud neshledal, že by napadeným sdělením byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. května 2021 Pavel Šámal v. r. předseda senátu