IV.ÚS 1196/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Kupcové, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, advokátem, sídlem Majakovského 1176, Černošice, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 2. února 2022 č. j. 59 Co 165/2021-303, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Jaroslava Pavlici, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý (sc. řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 19. 4. 2021 č. j. 6 C 244/2017-266 zamítl žalobu vedlejšího účastníka na zaplacení částky 300 000 Kč, vedlejšímu účastníkovi uložil zaplatit stěžovatelce (jako žalované) náhradu nákladů řízení v částce 148 558,75 Kč a České republice v částce 778,50 Kč.

3. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona). Z toho plyne, že ústavní stížnost je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv (efektivně) "vyčerpal" (nejsou-li zcela výjimečně splněny podmínky § 75 odst. 2 téhož zákona).

6. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných", a jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. 7. 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, ze dne 7. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 či ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13].

7. V posuzované věci se stěžovatelka svou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a kterým věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Soudní řízení ve věci samé tedy neskončilo, přičemž stěžovatelka má i po takovém (tj. kasačním) rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Ústavní stížnost tak byla k Ústavnímu soudu podána tzv. předčasně, resp. jde - jak vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu - o nepřípustný návrh.

8. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že stěžovatelka před podáním této ústavní stížnosti nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto je tato její ústavní stížnost nepřípustná. K tomu možno dodat, že stěžovatelce nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude-li nadále pociťovat újmu na svých základních právech či svobodách, a to (i) v důsledku nyní namítaných pochybení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. května 2022 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj