IV.ÚS 120/94
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na přezkoumání ústavnosti dekretu prezidenta z roku 1945, který byl použit při odsouzení otce žalobce. Soud uvedl, že návrh podal syn odsouzeného, který nebyl účastníkem původního řízení. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost pouze osoba, jejíž základní právo bylo porušeno rozhodnutím. Proto byl návrh považován za zjevně neoprávněný. Soud se nezabýval výkladem dekretu ani jeho ústavními předpisy, protože návrh nebyl podán oprávněnou osobou.
Rubrum
IV. ÚS 120/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele ing. V.P., t a k t o :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavní soud obdržel dne 16. 8. 1994 podání navrhovatele označené jako "žádost na přezkoumání 1) správného výkladu a uplatnění dekretu prezidenta v případě odsouzení otce V.P., včetně jeho retroaktivní účinnosti, 2) ústavnosti dekretů prezidenta a jejich uplatňování v souladu s mezinárodními úmluvami a právem". K tomuto podání byla přiložena kopie rozsudku Mimořádného lidového soudu v Praze ze dne 4. 10. 1946, čj. Ls I 1101/46, z něhož plyne, že V.P. byl uvedeným rozsudkem uznán vinným zločinem proti státu podle § 3 odst. 1 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 6. 1945 číslo 16. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle § 74 citovaného zákona může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo Mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. I kdyby bylo možno podání navrhovatele - které nemá náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu pro návrh na zahájení řízení - považovat za ústavní stížnost, nelze navrhovatele považovat za osobu oprávněnou k jejímu podání, a to s ohledem na to, že je synem odsouzeného V.P., a nebyl tedy on sám účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Protože pak ve smyslu ustanovení § 74 citovaného zákona může fyzická osoba podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu pouze spolu s ústavní stížností, je třeba v daném případě navrhovatele také považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání návrhu na zrušení kteréhokoliv z dekretů prezidenta. Byl proto z uvedených důvodů jeho návrh odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., aniž by byl navrhovatel soudem vyzýván k odstranění formálních vad jeho podání.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 1994 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.