IV.ÚS 1241/09
V PLATNOSTI- KS Ostrava 9 Co 1003/2008-80
- ÚS IV.ÚS 1241/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože ji považoval za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, které mu uložilo náhradu nákladů řízení ve výši 118 547 Kč. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost zjevně neopodstatněná, pokud nebyl zjištěn zásah do základních práv. Výrok odvolacího soudu byl podroben přezkumu a obsahoval dostatečné odůvodnění, včetně použití příslušných právních ustanovení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele PROMET CZECH s. r. o., se sídlem Ostrava-Přívoz, 28. října 3138/41, zastoupeného Mgr. Davidem Cagašem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2009 č. j. 9 Co 1003/2008-80, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým soud II. stupně změnil výrok o nákladech řízení před Okresním soudem v Ostravě tak, že jemu, jako oprávněnému, uložil povinnost nahradit na nich povinnému částku 118.547,- Kč a v odvolacím řízení 1.547,- Kč. Poukázal na okolnosti, za nichž podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení částky 8.037.086,27 Kč po Z. P., kterému byla povinnost uložena v trestním řízení pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. 6 To 80/2006, jenž však byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. 3 Tdo 335/2007 v dovolacím řízení zrušen. Z uvedených důvodů proto již nebyl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí doplňován a tak odstraněny jeho vady, když bylo zřejmé, že pro zrušení vykonávaného rozhodnutí bude exekuční řízení zastaveno. Pro uvedené pak měl, dle jeho přesvědčení, odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ustanovení § 150 občanského soudního řádu a poněvadž tak neučinil, cítí se jeho rozhodnutím dotčen v právech, zakotvených v článcích 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Konečně pak označil rozhodnutí odvolacího soudu za nedostatečně odůvodněné, když se v něm s požadovaným použitím § 150 o. s. ř. a s poukazem na nepřiměřenou tvrdost případného přiznání uplatněné náhrady nákladů nevypořádal a neuvedl ani, jakými zákonnými ustanoveními se při svých úvahách řídil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení a spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 53 Nc 10152/2007 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení, a to na základě odvolání, v němž povinný namítal nesprávnost použití § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky o paušálních odměnách za zastupování účastníka advokátem a domáhal se přiznání náhrady nákladů právního zastoupení v souladu s odst. 1 písm. a) citovaného předpisu, tj. vyhlášky č. 484/2000 Sb., s tím, že jej advokát zastupoval ve věci nařízení výkonu rozhodnutí, které bylo až následně zastaveno. Pro důvody, které vedly soud I. stupně k zastavení řízení poté, co bylo zahájeno řízení o nařízení výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněného a poté, co přes opakované výzvy soudu oprávněný neodstranil jeho vady, opodstatněně změnil odvoláním napadený výrok soudu I. stupně tak, že přiznal povinnému právo na náhradu nákladů, představujících odměnu advokáta s příslušnou DPH a s režijními paušály, vše ve výši 118.547,- Kč a rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí, toto obsahuje skutečnosti a příslušná ustanovení právních předpisů, na základě nichž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně. Jeho poukaz na důvody zastavení řízení o výkonu rozhodnutí pak nepochybně vylučoval možnost rozhodnout o nákladech podle § 150 občanského soudního řádu a nárok na jejich úhradu povinnému nepřiznat, jak se domáhal oprávněný, nyní stěžovatel. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. července 2009 Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.