IV.ÚS 1248/09
V PLATNOSTI- OS Přerov 2 T 131/2007-216
- KS Ostrava 68 To 441/2008-237
- ÚS IV.ÚS 1248/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se nezabýval věcnou správností rozhodnutí obecných soudů, ale pouze zda byly dodrženy ústavní právní zásady. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí kvůli porušení práva na objektivní soudní řízení a na osobní čest, avšak Ústavní soud zjistil, že soudy správně vyhodnotily důkazy a respektovaly procesní práva. Rozhodnutí bylo založeno na ústavně konformním postupu, což vylučuje porušení ústavních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. F. Z., zastoupeného JUDr. Annou Vlčkovou, advokátkou, AK Žižkova 2, 741 01 Nový Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 11. 2. 2009 č. j. 68 To 441/2008-237 a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 8. 2008 č. j. 2 T 131/2007-216, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho trestní věci s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho práva zakotvená v článku 37 odst. 3 a článku 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Stěžovatel má taktéž za to, že postupem obecných soudů bylo dotčeno jeho právo na osobní čest, dobrou pověst a jméno. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 131/2007 zjistil Ústavní soud, že tamní soud rozsudkem ze dne 18. 8. 2008 č. j. 2 T 131/2007-216 shledal stěžovatele vinným trestným činem ublížení na zdraví dle ustanovení § 222 odst. 1 trestního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 28. 2. 2007 v Nahošovicích kolem 19:35 hod. po předchozí slovní rozepři bodl nožem poškozeného P. C. do levé části hrudníku, čímž mu způsobil zranění, které si vyžádalo operaci a hospitalizaci. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 11. 2. 2009 č. j. 68 To 441/2008-237 odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítl. Stěžovatel je názoru, že obecné soudy rozhodovaly neobjektivně a na základě nedostatečně objasněného skutkového stavu věci, přičemž důkazy hodnotily zcela jednostranně ve prospěch poškozeného. V podrobnostech poukazuje na skutečnost, že při hlavním líčení poškozený v souladu s informací obsaženou v obžalobě změnil výpověď tak, že dobu spáchání trestného činu posunul o hodinu později. O věrohodnosti poškozeného nesvědčí ani odmítání sdělení jména osoby, na kterou v inkriminovanou dobu čekal před domem. Poškozený má taktéž motiv vypovídat nepravdu, neboť se stěžovatelem vede dlouhodobý majetkový spor. Z těchto důvodů stěžovatel navrhoval provedení znaleckého posudku z oboru klinické psychologie, který by vyhodnotil věrohodnost poškozeného, avšak soud návrhu nevyhověl. Porušení zásady objektivity představuje i okolnost, že nebylo prokázáno, že se stěžovatel v daný den nacházel na místě činu, a rovněž skutečnost, že očití svědci nebyli schopni identifikovat ani jednoho z mužů účastnících se potyčky, kteří na ně nadto činili dojem podnapilosti; zkouška přítomnosti alkoholu v krvi byla provedena jen u stěžovatele, a to s negativním výsledkem. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud pravidelně připomíná, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 Ústavy), není "superrevizní" instancí v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Obecné soudy se všemi námitkami, které stěžovatel předkládá ve své ústavní stížnosti, zabývaly a adekvátně na ně reagovaly. Zejména odvolací soud obzvláště pečlivě vysvětlil, z jakého důvodu jim nelze přisvědčit, přičemž své závěry podpořil dalšími skutečnostmi zjištěnými v průběhu trestního řízení. Uvedené námitky pak nemohou být podkladem pro závěr, že obecné soudy hodnotily provedené důkazy účelově a že tak nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Ústavní soud se se závěry obecných soudů plně ztotožňuje, přičemž dodává, že z obsahu spisu je zjevné, že obecné soudy, šetříce všechna procesní práva stěžovatele, projednaly jeho věc se zjevným respektem k jejich ústavní povinnosti povolávající je - a výlučně je - k rozhodování o vině a trestu (srov. článek 40 odst. 1 Listiny). Z výhrad vůči rozhodnutím obecných soudů obsažených v ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel usiluje o pouhý přezkum napadených usnesení v další instanci, jíž však Ústavní soud není, poněvadž - jak již výše uvedeno - jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Namítá-li stěžovatel porušení svého práva na osobní čest, patří se upozornit, že z ústavní stížnosti nevyplývají žádné skutečnosti, které by naznačovaly opodstatněnost jeho tvrzení; řádně vedené trestní řízení, jehož výsledkem je zjištění viny stěžovatele způsobem plně ústavně konformním, není způsobilé zasáhnout do stěžovatelových osobnostních práv. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nezdařilo doložit dotčení svých ústavně zaručených práv, Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. září 2009 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.