IV.ÚS 1253/12
V PLATNOSTI- KS Ostrava 10 Co 919/2011-70
- ÚS IV.ÚS 1253/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud uvedl, že povolení odkladu vykonatelnosti exekučního titulu nebrání nařízení výkonu rozhodnutí. Výkon byl nařízen, ale jeho provedení bylo odloženo, což odpovídá právní rovnováze mezi stranami. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky TECHNOEX spol. s r. o., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Milíčova 1343/16, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, Brno, Těsnohlídkova 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 919/2011-70 ze dne 27. 12. 2011, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 5. 4. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má zato, že jím byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené zejména v čl. 1 odst. 1, v čl. 2 odst. 3, v čl. 95 odst. 1 Ústavy, v čl. 2 odst. 2, v čl. 3 odst. 1, v čl. 11 odst. 1, v čl. 26 odst. 1, v čl. 36 odst. 1, v čl. 37 odst. 3 Listiny základních prav a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka se argumentačně vymezuje proti situaci, kdy Nejvyšší soud sice vyhověl návrhu stěžovatelky (dovolatelky, v řízení před obecnými soudy žalované - povinné) a odložil vykonatelnost rozsudku nalézacího a odvolacího soudu, v souladu s nimiž měla stěžovatelka uhradit žalobkyni v rozsudcích uvedenou částku, nicméně Okresní soud v Ostravě svým usnesením přesto nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžního ústavu z účtu povinné, byť vlastní provedení výkonu rozhodnutí odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání povinné (tedy stěžovatelky). Stěžovatelka takovýto postup soudů shledává rozporným. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. K věci samé Ústavní soud dodává, že soudní praxe i právní teorie vychází z téze, že povolení odkladu vykonatelnosti exekučního titulu (což se stalo právě v projednávané věci) nebrání nařízení výkonu rozhodnutí; soud výkon rozhodnutí nařídí, ovšem jeho provedení současně odloží [srov. k tomu přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu z 30. 8. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2917/2005 a tam citované doktrinální prameny]. Na takovémto závěru nelze shledávat podle Ústavního soudu nic protiústavního, neboť je tak nalezena rovnováha mezi zájmy oprávněného i povinného. Ve věci stěžovatelky přitom nedošlo k zastavení výkonu rozhodnutí a institut předběžného opatření - vzhledem k pokročilosti řízení - zde aplikovat nelze. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2014 Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.