IV.ÚS 1292/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Pečeným, advokátem, sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2026 č. j. 35 Co 439/2025-252, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. března 2024 č. j. 50 Nc 6036/2024-26, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a 1. L. H. a 2. nezletilé K. Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel je otcem nezletilé vedlejší účastnice, první vedlejší účastnice je její matkou. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rodiče spolu od května 2022 nežijí. O poměrech nezletilé bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 3. 2024 č. j. 50 Nc 6036/2024-26. Rozhodoval na základě uzavřené dohody mezi rodiči. Nezletilou svěřil do střídavé péče obou rodičů v asymetrickém modelu.

2. Stěžovatel poté u obvodního soudu podal návrh na změnu výchovy a na svěření nezletilé do své péče, neboť prostředí u matky nepovažoval pro nezletilou za vhodné. Obvodní soud rozsudkem ze dne 9. 10. 2025 č. j. 50 P 181/2025-204 (dále jen "rozsudek obvodního soudu") návrh otce zamítl (výrok I). Původní rozsudek dále změnil tak, že svěřil nezletilou vedlejší účastnici do péče obou rodičů v symetrickém modelu (výrok II). Konstatoval, že původní část výroku o mimořádné péči zůstává v platnosti (výrok III). Změnil výrok o výživném jak ve vztahu ke stěžovateli (výrok IV), tak ve vztahu k první vedlejší účastnici (výrok V). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI).

3. Proti tomuto rozsudku se stěžovatel odvolal. Městský soud v Praze doplnil dokazování a dospěl k závěru, že došlo ke změně rozsahu péče rodičů o nezletilou a je namístě nově stanovit výživné každému z rodičů. Obvodní soud posoudil správně potřeby nezletilé, poměry rodičů a výši příjmů, dostatečně však nezohlednil nově upravený rozsah péče. Proto stanovil stěžovateli výživné v částce 11 000 Kč a matce 1 500 Kč měsíčně. Rozsudek obvodního soudu tak změnil jen ve výroku týkajícím se výživného, jinak jej jako věcně správný potvrdil. Dále pouze vypustil slovo "střídavé" ("nezletilá se svěřuje do péče obou rodičů") a změnil místo předání a převzetí nezletilé na bydliště matky. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že byly porušeny čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

5. Tvrdí, že soudy neprovedly jím navržené klíčové důkazy, předjímaly jejich obsah a bez jejich provedení učinily skutkové závěry právě k otázkám, které měly být těmito důkazy objasněny. Rozhodnutí tedy trpí vadou opomenutých důkazů a nejsou dostatečně odůvodněny. Dále soudy rezignovaly na důsledné zjištění skutkového stavu v řízení týkajícím se nezletilého dítěte, čímž porušily princip nejlepšího zájmu dítěte.

6. V doplnění ústavní stížnosti dokládá stěžovatel protokol z jednání před Okresním soudem v Sokolově ze dne 17. 6. 2026, který se týká jiného opatrovnického sporu o úpravě styku polorodé sestry nezletilé, jejíž matkou je první vedlejší účastnice. Z něj má vyplývat, že v nyní posuzované věci soudy bagatelizovaly poměry v domácnosti matky bez řádného dokazování.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.

8. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní soud dne 9. 6. 2026 u obvodního soudu telefonicky zjistil, že stěžovatel nepodal odvolání proti napadenému rozsudku obvodního soudu ze dne 20. 3. 2024 č. j. 50 Nc 6036/2024-26, kterým byla schválena dohoda rodičů a nevyčerpal tak proti tomuto rozsudku všechny procesní prostředky ochrany, ačkoliv proti tomuto původnímu rozsudku nyní brojí.

9. V posuzované věci se ani neuplatní výjimka z povinnosti vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Posuzovaná věc totiž nijak nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a stěžovatel nic relevantního v tomto smyslu ani netvrdí. Ve vztahu k tomuto rozsudku proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud úvodem připomíná, že posouzení nejlepšího zájmu dítěte není právními předpisy nijak vymezeno. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde vždy o posouzení konkrétních skutkových okolností případu (srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13). Zde je nutno s ohledem referenční kritérium přezkumu, kterým je ochrana ústavně zaručených práv, nikoli další instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů, zdůraznit, že posuzování skutkových otázek, zejména pak v rodinněprávních věcech, musí být v prvé řadě úkolem obecných soudů.

11. Pokud obecné soudy vezmou v potaz všechna relevantní kritéria důležitá pro rozhodnutí tak, jak plynou z judikatury Ústavního soudu, přičemž se nedopustí zjevné libovůle při jejich hodnocení, nemůže Ústavní soud suplovat roli další skutkové instance, která by přehodnocovala závěry obecných soudů či opětovně prováděla dokazování, zvláště pak jde-li o specifickou agendu rodinněprávní, konkrétně agendu péče o nezletilé, kde je velmi silný zájem na co nejrychlejším právním etablování rodinných, výchovných a citových vztahů v situaci po rozpadu rodiny zejména ve vztahu k nezletilým dětem a jejich potřebám.

12. Ústavní soud neshledal jakékoliv nedostatky v napadeném rozhodnutí městského soudu a jeho odůvodnění. Obvodní soud provedl dostatečné dokazování, které městský soud přejal a ztotožnil se s jeho skutkovými závěry. Obvodní soud se zabýval lékařskou zprávou pediatričky nezletilé, zprávou z mateřské školy, zprávami přiložených OSPOD a zohlednil i stanovisko nezletilé (srov. bod 6 a 9 rozsudku městského soudu a bod 33 rozsudku obvodního soudu). Nadto městský soud doplnil dokazování o příjmy rodičů pro účely přezkoumání výše stanoveného výživného (srov. bod 25 rozsudku městského soudu). Nelze tedy přisvědčit stěžovateli, že by jeho skutkové závěry byly nedostatečně odůvodněny.

13. K neprovedení navržených důkazů Ústavní soud uvádí, že ústavní vada opomenutých důkazů nespočívá v neprovedení důkazů, nýbrž v nezdůvodnění takového postupu. Soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Soudy neprovedení dalších navrhovaných důkazů zdůvodnily. Odůvodnění nadbytečností (srov. bod 7 rozsudku městského soudu) je v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 2. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1765/21, body 26 až 27). Nadto obvodní soud i městský soud u každého z navrhovaných důkazů uvedly, v čem spočívá jeho nadbytečnost, případně irelevantnost ve vztahu k prokazovaným skutečnostem (srov. bod 7 rozsudku městského soudu a bod 34 rozsudku obvodního soudu).

14. Soudy se v nyní posuzované věci nejlepším zájmem nezletilé zabývaly a své závěry dostatečně odůvodnily. Jejich úvahy svědčící pro rovnoměrné rozložení péče (prospívání nezletilé v obou domácnostech) nejsou jakkoli excesivní (srov. bod 9 rozsudku městského soudu a bod 37 rozsudku obvodního soudu). Naopak soudy neshledaly zákonné předpoklady pro výlučnou péči stěžovatele (srov. bod 27 rozsudku městského soudu). Zároveň obvodní soud zohlednil i stanovisko nezletilé (srov. bod 38 rozsudku obvodního soudu). Stanovený rozsah péče umožňuje rovnoměrný kontakt stěžovatele s nezletilou, a tudíž i naplnění práva na rodinný život (čl. 32 odst. 4 Listiny). Soudy taktéž vyvrátily domněnky otce o špatných poměrech v domácnosti první vedlejší účastnice (srov. bod 6 rozsudku městského soudu a bod 33 rozsudku obvodního soudu), na čemž nelze shledat jakékoliv vybočení ze zásady volného hodnocení důkazů. Ústavní soud proto nemůže přisvědčit stěžovateli, že by soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost okolnostem svědčícím o možné destabilizaci výchovného prostředí u první vedlejší účastnice.

15. Protokol z jednání před Okresním soudem v Sokolově ze dne 17. 6. 2026 týkající se jiného opatrovnického sporu (ukončeného zpětvzetím návrhu matky na daném jednání), nemůže prokazovat nic o skutečnostech, které vzaly soudy za rozhodné v nyní napadených rozhodnutích.

16. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatele zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu