IV.ÚS 1312/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů právního zastoupení neobsahovalo zjevné porušení ústavních práv. Soud se opřel o své vlastní usnesení, ve kterém uznal, že rozhodnutí okresního soudu je právně správné. Závěr okresního soudu, že náklady nebyly účelně vynaloženy, byl považován za zákonný. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky CzechDate s. r. o., se sídlem Nad Spádem 640/18, Praha 4, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem Nad Spádem 640/18, Praha 4, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 117 Ec 89/2011-19 ze dne 19. 1. 2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 11. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud"). Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem okresního soudu č. j. 117 Ec 89/2011-19 ze dne 19. 1. 2012 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně Dopravního podniku města Hradce Králové, a. s., proti P. S., o zaplacení částky 1.014,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu (výrok I.). Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, okresní soud jí na náhradě nákladů řízení přiznal toliko 300 Kč reprezentujících zaplacený soudní poplatek (výrok II.). Ve vztahu k náhradě nákladů právního zastoupení okresní soud dovodil, že tyto nebyly stěžovatelkou účelně vynaloženy. Poukázal přitom zejména na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2777/11 a v této souvislosti konstatoval, že stěžovatelka je inkasní společností, zabývající se správou a vymáháním pohledávek a její právní zástupce podal u okresního soudu více zjevně typových žalob, lišících se pouze osobními a časovými údaji. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení překvapivě a v rozporu s principy právní jistoty a rovnosti účastníků řízení, neboť jiný senát tohoto soudu jí v obdobných věcech přiznal právo na náhradu nákladů zastoupení v plném rozsahu. Dle jejího názoru si okresní soud počínal svévolně, neboť své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nezohlednil v něm konkrétní okolnosti případu, tedy především se vůbec nezabýval otázkou, jaké náklady stěžovatelce skutečně vznikly. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že jí v řízení před okresním soudem mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů v plném rozsahu, tzn. ve výši 8 220,- Kč, a jestliže se tak nestalo, konstituoval postup okresního soudu vedoucí k negaci jejího práva na náhradu nákladů právního zastoupení za neoprávněný zásah do jejích ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud výrok II. rozsudku okresního soudu č. j. 117 Ec 89/2011-19 ze dne 19. 1. 2012 svým nálezem zrušil. II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce zcela totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1197/12 ze dne 16. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání stěžovatelkou uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jenž vydání napadeného rozhodnutí předcházel, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citované rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. června 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.