IV.ÚS 1314/18
V PLATNOSTI- KS Brno 12 Co 686/2016-150
- OS Hodonín 12 Nc 860/2007
- NS 20 Cdo 5594/2017
- ÚS IV.ÚS 1314/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domníval, že musí být předloženy účetní doklady, než bude splácet exekuční titul, což není podmínkou. Soud uznal, že stěžovatel dostal spravedlivý proces a rozhodnutí nižších soudů byla správná. Ústavní soud nemá pravomoc zasahovat do běžných procesních rozhodnutí, pokud nejde o porušení ústavních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Vojtěcha Tomčaly, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031/34, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5594/2017-190, Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2017, č. j. 12 Co 686/2016-150, a Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 10. 2016, č. j. 12 Nc 860/2007-130, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně jako účastníků řízení a vedlejší účastnice, obchodní korporace Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 6/256, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Okresní soud v Hodoníně zamítl usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 12 Nc 860/2007-130, návrh stěžovatele (povinného) na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 26. 7. 2007, č. j. 12 Nc 860/2007-20, s odůvodněním, že námitky směřovaly toliko do řízení nalézacího a exekuční soud nebyl oprávněn se jimi zabývat, neboť stěžovatel nepřípustně zpochybňoval správnost exekučního titulu. Stěžovatel spatřoval naplnění důvodů pro zastavení řízení v tom, že oprávněná nedoložila faktury - účetní doklady, na základě kterých by mohl soudem uloženou povinnost splnit; tvrdil, že s oprávněnou neuzavřel žádnou smlouvu a nepůjčil si od ní peníze. Krajský soud v Brně rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 21. 7. 2017, č. j. 12 Co 686/2016-150, s odůvodněním, že stěžovatel v odvolání pouze zopakoval svá tvrzení již obsažená v návrhu na zastavení exekuce - nedůvodnosti návrhu se však již dostatečně věnoval soud prvního stupně, navíc byly námitky dříve vypořádány v rámci sporného řízení. Odvolací soud uzavřel, že stěžovatel je pouze nespokojený s výsledkem řízení a odmítá plnit exekučním titulem uloženou povinnost. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 24. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5594/2017-190, jelikož z pohledu exekučního řízení je podstatné, že stěžovateli byla exekučním titulem uložena povinnost zaplatit peněžitou částku - povinnost předložit účetní doklad exekuční titul nestanoví. Stěžovatel měl plnit, jelikož tvrzený jiný důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nebyl v řízení dán. Proti napadeném usnesením obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Svá tvrzení o porušení ústavně chráněných práv však nepodporuje žádnou ústavněprávní argumentací, pouze rekapituluje své dřívější námitky a domněnky, které uplatil v různých řízeních před obecnými soudy. Obrana stěžovatele stojí v podstatě na tom, že před tím, než splní povinnost uloženou exekučním titulem, musí mu oprávněná předložit účetní doklady; tuto svoji tezi neopustil ani v ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e), je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Úkolem Ústavního soudu je podle čl. 83 Ústavy České republiky výhradně ochrana ústavnosti. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej např. nález ze dne ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93). Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení obecných soudů a uzavírá, že stěžovatel v návrhu na zastavení exekuce uplatnil nezpůsobilé důvody. Stěžovatel se i přes opakované rozhodnutí obecných soudů nadále mylně domnívá, že exekučním titulem jemu uložená povinnost plnit je podmíněna povinností oprávněné předložit účetní doklady k vymáhané pohledávce. Výroková část exekučního titulu však takovou podmínku nestanoví a bylo na stěžovateli, aby svoji povinnost splnil, což dosud řádně a dobrovolně neučinil; namísto toho marně usiluje o zastavení exekuce. Nedostatečná argumentace stěžovatele nepřesvědčila Ústavní soud, že by rozhodnutí obecných soudů nebyla správná a porušovala namítaná ústavní práva stěžovatele - opak je pravdou, stěžovateli se dostalo spravedlivého procesu, přesto neplní exekučním titulem uloženou povinnost. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.