IV.ÚS 1324/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., zastoupeného JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D., advokátem, sídlem Opatovická 159/17, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 5. prosince 2025 č. j. ZT 115/2025-17 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Prachatice ze dne 20. listopadu 2025 č. j. KRPC-35344-233/TČ-2025-020681, za účasti Okresního státního zastupitelství v Prachaticích a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Policejní orgán napadeným usnesením zahájil trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání pokračujícího zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se měl stěžovatel zjednodušeně řečeno dopustit tak, že od konce roku 2021 do léta 2024 jako vedoucí a jediný pracovník skladu (v dané obci) poškozené společnosti (která byla jeho zaměstnavatelem a se kterou měl uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty) vystavoval na úkor poškozené fiktivní dodací listy, na jejich základě byly poté vystaveny fiktivní faktury. Uvedení odběratelé zboží nikdy neodebrali. Stěžovatel totiž na základě fiktivních dodacích listů zboží vyskladnil a prodal nezjištěným osobám a utržené finanční prostředky užil pro vlastní potřebu. Poškozené měla jednáním stěžovatele vzniknout škoda ve výši bezmála 1,8 mil. Kč.

2. Stěžovatel podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, kterou dozorová státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prachaticích napadeným usnesením zamítla. Usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje všechny požadované náležitosti, jednání stěžovatele je v něm popsáno srozumitelně a nezaměnitelně. Policejní orgán shrnul všechny jednotlivé důkazy a na jejich základě vysvětlil svoje závěry. Námitky stěžovatele nejsou důvodné, formální označení jeho pozice nemůže nic změnit na jeho jednání. Vymezené časové období sedí, policejní orgán postupoval v pochybnostech ve prospěch stěžovatele a nedůvodný je i stěžovatelův argument, že ho zprošťuje to, že jednatel poškozené má dálkový přístup do počítače skladníka a na dálku mohl korigovat a měnit faktury. Poškozená hospodařila laxně, to ale nic nemění na trestnosti stěžovatelova jednání. Proti usnesení dozorové státní zástupkyně podal stěžovatel podnět k výkonu dohledu, který státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích shledal nedůvodným.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zahájení trestního stíhání pro zločin zpronevěry. Napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a nedostatečně odůvodněná, což je znak svévole. Orgány činné v trestním řízení nedostatečně zjistily skutkový stav, ignorovaly skutečnosti ve prospěch stěžovatele, jejich závěry jsou liché. Nikdy nevytvářel fiktivní listiny a nikdy neměl úmysl se obohatit na úkor poškozené. Jednatel poškozené má vzdálený přístup do počítačů a mohl tak změnit a upravit původní dokumenty. Orgány činné v trestním řízení nevymezily, jaké věci byly stěžovateli svěřeny, pouhá existence dohody o hmotné odpovědnosti nestačí. Jejich závěry jsou také v extrémním rozporu s obsahem důkazů (výpovědí a dřívějších inventur). Ignorovaly sdělení některých osob, že objednaný materiál skutečně obdržely.

4. K přípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že jeho rozhodovací činnost je zatím nejednotná. Otázku přípustnosti podobných ústavních stížností v současné době posuzuje plénum ve věci pod sp. zn. Pl. ÚS 7/26. Ústavní soud se v minulosti zabýval i těmi ústavními stížnostmi, u nichž obvinění stěžovatelé nevyčerpali podnět k výkonu dohledu. Jindy zase trval na vyčerpání tohoto podnětu. Stěžovatelem zvolený postup vychází z části judikatury, nelze mu jej klást k tíži, proto je třeba ústavní stížnost připustit k přezkumu její opodstatněnosti.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Prostor pro ústavní přezkum ve věcech zahájení trestního stíhání je úzký. Je omezen nejen co do rozsahu a ústavně relevantního přezkumného hlediska. Ústavní soud zásadně přezkoumává jen usnesení (dozorového) státního zástupce, jímž zamítl stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Toto rozhodnutí pak přezkoumává zejména v tom směru, zda není výsledkem zjevné svévole. Ústavní soud nemá posuzovat, zda orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání důvodně. Taková otázka spadá zásadně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení [srov. již usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467), část II].

7. Ústavní soud proto v těchto věcech zasahuje jen výjimečně. Typickým důvodem kasačního zásahu bude situace, kdy dozorové státní zastupitelství při posouzení stížnosti postupovalo svévolně (srov. takto poprvé nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02). Jiným důvodem bude situace, kdy se dozorové státní zastupitelství dopustilo neústavních procesních vad (srov. nálezy ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 631/04, ze dne 27. 3. 2026 sp. zn. II. ÚS 3494/25 a ze dne 9. 10. 2014 sp. zn. III. ÚS 2520/14, bod 41).

8. Co se týče ústavních stížností, které spočívají v polemice s důvodností zahájení trestního stíhání nebo v dílčích procesních či skutkových námitkách proti postupu policejního orgánu či státního zástupce, připadá rušící zásah Ústavního soudu v úvahu jen tehdy, jde-li ze strany orgánů činných v trestním řízení o zjevnou svévoli a hrozí-li stěžovateli neodvratná újma. Ústavněprávní přezkum je v přípravném řízení zpravidla namístě tehdy, pokud případné závažné nedostatky nemohou být napraveny v soudním stadiu trestního řízení (srov. opět nález III. ÚS 2520/14, bod 31). V době zahájení trestního stíhání není možné požadovat po orgánech činných v trestním řízení exaktní popis stíhaného skutku a zcela vyčerpávající odůvodnění, včetně podrobného rozboru důkazní situace (srov. nález ze dne 21. 2. 2006 sp. zn. I. ÚS 661/05 nebo opět nález III. ÚS 2520/14, bod 33).

9. Žádnou z takových vad usnesení dozorové státní zástupkyně netrpí. Stěžovatel vznáší různé argumenty, které se týkají důvodnosti trestního stíhání, skutkových okolností, důkazů a trestněprávní kvalifikace, ke kterým se Ústavní soud zásadně nevyjadřuje. Státní zástupkyně své rozhodnutí srozumitelně odůvodnila v souladu s ústavními požadavky a reagovala na námitky stěžovatele týkající se mimo jiné nedostatečně zjištěného skutkového stavu, právní kvalifikace a též i postupu policejního orgánu. Státní zástupkyně přesvědčivě a podrobně vysvětlila, proč je vysoce pravděpodobné, že stěžovatel spáchal zločin zpronevěry. Rovněž podrobně reagovala na všechny klíčové stížnostní námitky. Neomezila se na nicneříkající argumentaci a v jejím postupu nelze shledat ani jiné neústavní vady (srov. body 7 až 19 usnesení dozorové státní zástupkyně).

10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu