IV.ÚS 1331/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Soud zjistil, že rozhodnutí, proti nimž byla stížnost směřována, již nebyla zásahem do práv stěžovatele, protože jejich platnost uplynula. Návrh byl také považován za zjevně neopodstatněný, protože se nevztahoval na poslední procesní prostředek. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 2 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Mgr. P. N., zastoupeného Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 12/515, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2010 č. j. 18 Co 120/2010-164, Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 2. 2010 č. j. 50 Nc 6076/2009-153, Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2010 č. j. 18 Co 54/2010-151, Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 12. 2009 sp. zn. 50 Nc 6076/2009, Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2010 č. j. 18 Co 582/2010-133, Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 9. 2009 č. j. 50 Nc 6076/2009-108, Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2009 č. j. 18 Co 390/2009-67, Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 7. 2009 č. j. 50 Nc 6076/2009-45 a ze dne 30. 6. 2009 č. j. 50 Nc 6076/2009-24, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení všech výše označených usnesení jmenovaných soudů s tím, že jde o rozhodnutí ve věci nezletilých dětí a předběžnými opatřeními mu bylo bráněno a zakazováno s nimi se setkávat a navazovat kontakty. Poukázal na průběh soudních řízení a na své přesvědčení, že soudy měly neletilým dětem ustanovit kolizního opatrovníka a, jestliže za ně návrh podala matka, pak to považovat za návrh osoby, která není aktivně k tomu legitimována. Opakované vydání předběžných opatření považuje za porušení ochrany soukromého a rodinného života, když byl v řízení zcela opomenut zájem dětí. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také jeho podání po lhůtě k tomu stanovené nebo jeho nepřípustnost [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 2. 2010 č. j. 50 Nc 6076/2009-153 a Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2010 č. j. 18 Co 120/2010-164 bylo zjištěno, že soudem I. stupně bylo prodloužena doba účinnosti předběžného opatření, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 30. 6. 2009 a potvrzeného Městským soudem v Praze dne 3. 9. 2009 usnesením č. j. 18 Co 390/2009-67, a to do 30. 3. 2010. Předběžným opatřením byla žalovanému, nyní stěžovateli, uložena povinnost zdržet se setkávání a navazování kontaktů s žalobkyněmi, tj. s manželkou a dvěma nezletilými dětmi. Z obsahu rozhodnutí, proti nímž ústavní stížnost směřuje, a znění § 77 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu nutno konstatovat, že výše citovaná usnesení č. j. 50 Nc 6076/2009-153 ze dne 9. 2. 2010 a č. j. 18 Co 120/2010-164 ze dne 10. 3. 2010, kterými bylo trvání předběžného opatření prodlouženo do 30. 3. 2010, přičemž tato lhůta již před podáním ústavní stížnosti uplynula, nemohou být již způsobilá k zásahům do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává - proto v tomto rozsahu byla jeho ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou. Návrh brojící proti dalším rozhodnutím soudu II. stupně ze dne 3. 9. 2009 a 5. 1. 2010 byl podán až 5. 5. 2010 a tedy po lhůtě k tomu stanovené. Tam kde podání stěžovatele směřuje proti usnesením soudu I. stupně a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2010 č. j. 18 Co 54/2010-151, kterým soud II. stupně zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 12. 2009 č. j. 50 Nc 6076/2009-139, jde o návrh nepřípustný, když nebrojí proti rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzených práv stěžovateli poskytuje. Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2010 Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.