IV.ÚS 1336/08
V PLATNOSTI- KS Praha 28 Co 112/2007-102
- ÚS IV.ÚS 1336/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost se týkala nároku na nemovitosti, který byl v rámci restitučního řízení odmítnut. Soud se opřel o § 132 občanského soudního řádu, podle něhož nezávislé soudy volně hodnotí důkazy. Ústavní soud nesmí přezkoumat skutečnostní závěry soudů prvního stupně, pokud nebyly porušeny zásady právního řádu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci návrhu Českého rybářského svazu, místní organizace Kladno, se sídlem Kladno, Prokopa Holého 93, zastoupeného JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2007 č. j. 28 Co 112/2007-102, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ze dne 12. 10. 2006 č. j. 9 C 93/2006-73 o zamítnutí jeho žaloby na určení, že žalovaní 1-13 nejsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí. Vyslovil přesvědčení, že s ohledem na okolnosti, za nichž byly tyto nemovitosti darovány, jim nemohl vzniknout restituční nárok, a proto proti rozsudku odvolacího soudu podal i dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl, přičemž v rozporu se zákonem rozhodl také o nákladech řízení. Z uvedeného usuzuje, že ani dovolací soud nevěnoval posouzení věci dostatečnou péči, ústavní stížnost podal proto, že se rozhodnutími obecných soudů cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2680/2007-125 nutno konstatovat, že jmenovaný soud dne 21. 2. 2008 odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku soudu II. stupně, a to - jak vyplývá z odůvodnění usnesení - po zvažování přípustnosti dovolání a zjištění, že rozsudek odvolacího soudu odpovídá hmotnému právu i ustálené judikatuře a podané dovolání proti němu ani podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu není přípustné. Vzhledem k tomu, že usnesení Nejvyššího soudu obdržel zástupce stěžovatele dne 17. 4. 2008 a ústavní stížnost byla podána k doručení dne 29. 5. 2008, stěžovatel tak návrh napadající rozsudek soudu II. stupně podal ve lhůtě k tomu stanovené (§ 72 odst. 4 citovaného zákona o Ústavním soudu), proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost nesměřuje. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 112/2007-102 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 212 a 212a občanského soudního řádu a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se s poukazem na řádně zjištěný skutkový stav, výklad a použití ustanovení § 6 odst. 1 písm. l) a h), jakož i § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými žalobcem (nyní stěžovatelem), a proto na toto vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším zcela odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavní soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). Pokud jde o závěry z důkazů, osvědčujících nárok žalovaných dle restitučního zákona o půdě (zákon č. 229/1991 Sb.), porušení zásad vyplývajících z § 132 občanského soudního řádu na straně soudů v předmětné věci zjištěno nebylo. Pro výše uvedené byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou a rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2008 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.